Olomoucké pivovarnictví před rokem 1896
Vaření piva v Olomouci není přímo doloženo v privilegiu krále Přemysla Otakara II. z roku 1261, ale pivo se v nově vznikajícím městě vařilo dávno před tím, neboť když v roce 1278 udělil poručík kralevice Václava II. Rudolf Habsburský právo mílové na vaření a šenkování piva, potvrdil tím jen starší výsadu.
Roku 1408 je poprvé v pramenech doložen cech sladovnický, ačkoliv vznikl již koncem 14. století.
Roku 1510 potvrzuje Olomoučanům Vladislav Jagellonský právo mílové. Jeho syn Ludvík tak činí roku 1523 a právo mílové rozšiřuje na ostatní řemesla.
Roku 1560 protestuje Olomouc proti postavení šlechtického pivovaru ve Skrbeni. U zemského soudu vyhrává pán Skrbeně.
Roku 1594 vedou Olomoučané spor proti klášteru Hradisko, jehož premonstráti postavili pivovar v Těšeticích a zásobovali z něho pivem svých třináct vesnic v okolí města. Premonstráti spor vyhráli až v roce 1745. (pivovar byl v roce 1958 přičleněn k olomouckému pivovaru a 31.12.1970 zrušen)
Roku 1650 vařilo v Olomouci 6 pivovarů. Byli považovány některými badateli za nejstarší moravské pivovary vůbec.
17.srpna 1711 dostali měšťanští pivovarníci od císařova vdovy Eleonory Magdaleny Terezie povolení ke stavbě společného měšťanského pivovaru.
V květnu 1714 se začalo se stavbou společného měšťanského pivovaru se sladovnou na Romhofě (dnes ústí Uhelné a Lafayetovy ulice pod Dolním náměstím). Bývalý měšťanský pivovar zaujímal blok při městských hradbách, vymezený ulicemi Lafayetovou a Uhelnou. Sladovna, mohutná dvoupatrová budova dvoukřídlé dispozice s vysokou valbovou střechou, se rozkládala v severovýchodní části areálu. Samotný pivovar byl situován v obdélné stavbě na jihozápadní straně bloku. Obě budovy vymezovaly dvůr. Součástí komplexu je i pozdně barokní trojkřídlý dům č.o. 14 zabírající jižní kout bloku a v západním koutu dům č.o. 12 s připojenou dvoukřídlou přízemní užitkovou stavbou. Pivovar vznikl jako společný měšťanský pivovar majitelů várečného práva v roce 1715, kteří se sdružili v korporaci nazvané „pivovarský urbář“.
V letech 1753-1768 byl v nájmu Leopolda Biasmayera a spol. V roce 1758 během pruského obležení Olomouce pivovar vyhořel. S ohledem na rostoucí poptávku (pivovar produkoval 4-8 tisíc sudů, což je 10-20 tisíc hektolitrů piva ročně) přistoupili vlastníci mezi lety 1809-1811 k vybudování dalšího pivovaru v prostoru na Bělidlech (nynější Sokolská ulice) č.p. 579. bývalý kláštera Uršulinek). Ještě před tím v roce 1784 byla na jeho místě postavena sladovna.
Oba pivovary byly pronajaty v roce 1823 Josefu Brančovskému a spol. a Martinu Burdovi a Jiřímu Šavlickému, v roce 1828 sládkovi Františku Reimovi a spol. Mezi roky 1834 a 1858 Urbář vařil v pivovarech ve vlastní režii. Pak pronajal pivovary firmě Singer a Hamburger, která je provozovala v dalších letech. Protože již nevyhovovaly moderním požadavkům, usneslo se v roce 1895 právovárečné měšťanstvo postavit pivovar nový na Nové ulici. Právovárečné měšťanstvo bylo zrušeno ke dni 10. února 1922.
V roce 1922 jej z konkurzní podstaty koupil brněnský podnikatel A. R. Zadražil. Poté se dostal do rukou Pozemkového ústavu v Olomouci a ten jej v roce 1924 definitivně zrušil. V roce 1924 došlo k úpravě fasád, 1929 k drobným opravám, 1932 byl zbourán starý tovární komín. Po roce 1945 byla v objektu zřízena státní správa a během 50. let upraven pro potřeby Vinařských závodů a n.p. Řempo. V roce 1985 se uskutečnilo celkové statické zajištění.
Pivovar v Sokolské ulici - okolo roku 1900
Oba pivovary ukončily výrobu piva okolo roku 1895, kdy se rozjela výroba v novém pivovaru na Nové ulici. Oba byly přebudovány na sladovny a ten dodávaly do právě otevřeného pivovaru.
Budovy obou pivovarů stojí do dnešních dnů. V ulici Sokolská jsou budovy zrekonstruovány a slouží jako prodejna vozů BMW a na ulici Lafayetova se začíná pomalu opravovat. Nyní je zde prodejna textilu.
Lafayetova v roce 2005
Lafayetova v roce 2005
Sokolská v roce 2009
4 x foto pivovaru v Lafayetově ulici - září 2010
Účtenka Právovárečného měšťanstva v Olomouci
