Pivovary Olomouce a okolí - historie a současnost

Počátek tradice pivovarnictví lze datovat již do doby založení města, tedy na počátek třináctého století. Na základě privilegia z roku 1234 je doloženo, že se pivo vařilo v právovárečných domech. Dlouhá staletí byla výroba provozována po řadě majiteli těchto domů, tzv. právovárečnými měšťany, jichž bylo ve městě 115. Tato výsada znamenala pro právovárečné měšťany výrazný ekonomický přínos, ale právě z tohoto důvodu byly výroba a šenkování piva předmětem četných sporů mezi měšťany, jak je doloženo opisy listin z roku 1593.

V provozu byl ovšem také vrchnostenský pivovar v (Horní) Sukolomi. Tato skutečnost je doložena listinou z roku 1620, kterou purkmistr a rada města Uničova sjednali s Janem Jindřichem Štulcem smlouvu o užívání tohoto pivovaru, který byl v té době s celou vesnicí v majetku města. Podomní výroba piva však trpěla mnoha

nedostatky a doba novověku si vyžádala postupnou koncentraci a modernizaci výroby. Nejdříve byla v roce 1771 soustředěna výroba sladu do společné sladovny (objekt v Panské ulici naproti knihovny s typickým sladovnickým komínem – otočná nástavba na komíně, zajišťující ventilaci nad sladovnickými hvozdy* se ve starém pivovarnickém žargonu nazývá čepice pana stárka) a v roce 1778 byl v tomto objektu zřízen též pivovar. Tímto okamžikem končí po více než půl století tradice podomního vaření piva. Mezi lety 1769 a 1917 působil ve městě cech pivovarníků, v archivních fondech se dochovala jeho protokolní a pokladní kniha. V této době byl také vybudován nový pivovarský objekt v dnešní Šternberské ulici. Ležácké sklepy byly zapuštěny do zrušeného vodního příkopu (středem bývalého pivovaru procházejí zbytky hradebního zdiva, které byly v druhé polovině

20. století z důvodu ochrany obezděny). V půdních prostorách vysokého traktu s komínem, který na západě uzavírá tento objekt, byla umístěna nádrž, která pivovar zásobovala vodou. Dochovaný komín zajišťoval ventilaci ležáckých sklepů. V malém objektu uprostřed dvora pivovaru se nacházela bednářská dílna.

V roce 1901 odkoupila od právovárečného měšťanstva pivovar Společnost severomoravského pivovaru a hanácké sladovny, která modernizovala provoz a v roce 1902 instalovala parní stroj. Společnost vlastnila objekt pivovaru až do roku 1948, výroba piva však byla ukončena posledním výstavem již v listopadu roku 1946. Kvalita vyráběného moku však zřejmě nebyla příliš valná, neboť byl zaznamenán názor pamětníka, že kdo pil uničovské pivo, nemusel pít šaratici.

Po roce 1948 sloužil objekt jiným účelům. Do konce šedesátých let zde sídlila konzervárna RUNKA (Rolnická uničovská konzervárna?), která zpracovávala produkci ovoce a zeleniny z okolí. Na etiketě podniku byla dívka ve stylizovaném kroji na žlutém podkladě. Od konce šedesátých let až do roku 1991 patřil objekt podniku Ovoce a zelenina (stejně jako většina objektů zrušených pivovarů v jiných městech, např. ve Šternberku) a sklepní prostory byly využívány jako sklady. Součástí skladu byla ještě počátkem osmdesátých let výroba kysaného zelí, která byla poté z hygienických důvodů zrušena. Podnik zahájil koncem osmdesátých let částečnou rekonstrukci objektu bývalé sladovny, která však byla poplatná možnostem tehdejších stavebních technologií. Počátkem devadesátých let se v rámci privatizačního procesu objekt pivovaru ocitl v soukromých rukou a na krátkou dobu byla obnovena výroba kysaného zelí. Dnes má větší část bývalého pivovaru vietnamského majitele, který zde provozuje Obchodní dům Slunce. O obnovu tradice vaření piva ve městě se ještě počátkem devadesátých let pokusila privátní společnost v objektu č. p. 21 na Masarykově náměstí (dnes druhá budova městského úřadu), která zde chtěla vybudovat hotel s restaurací a hostinským pivovarem. K realizaci tohoto záměru však

z ekonomických důvodů v budoucnu nedošlo. Na tradici výroby piva v Uničově tak v současnosti odkazují pouze dochované budovy a název ulice Pivovarská.