Rolnický pivovar Litovel
Litovel, Palackého 934
Podmínky pro založení pivovaru byly na Litovelsku velmi dobré. Svědčila o tom nejen bohatá historie pivovarnictví ve městě, ale i prosperující německý měšťanský pivovar. Oblast poskytovala dostatek ječmene vhodného ke sladování. Hanácký ječmen s jemnou slupkou, vysokým obsahem škrobu a středním obsahem bílkovin byl žádanou surovinou pro výrobu sladu.Kromě vhodného ječmene se na Litovelsku pěstoval kvalitní chmel, konkrétně v okolí Litovle, v Bílku, v Cholině a především ve vyhlášené tršické oblasti. Myšlenka založení nového českého rolnického pivovaru se zrodila již v 2.polovině 19.století v hlavě Josefa Svozila, vlasteneckého rolníka ze Seničky. Josef Svozil byl v kraji významnou osobností - poslancem říšského sněmu, členem několika hospodářských společenstev a majitelem novin Selská stráž. Čeští rolníci těžce nesli, že litovelský kraj, ačkoliv převážně český, trpí hospodářsky, národnostně i kulturně uměle udržovanou nadvládou německé menšiny. Proto při založení akciového pivovaru hrály velkou úlohu motivy národnostní a vlastenecké, snaha odebrat Němcům trh a zásobovat české oblasti z českého pivovaru. Dokladem toho je i skutečnost, že značný počet zájemců o vybudování podniku chtěl z daňových a konkurenčních důvodů postavit pivovar na pozemcích mimo Litovel, ale vlastenci nakonec byla prosazena původní myšlenka. Rozhodnutím postavit pivovar v Litovli, měl být posílen český živel ve městě.První pokus o založení českého pivovaru v Litovli se nezdařil. 10.června 1886 bylysice již předloženy ke schválení stanovy nové společnosti a dokonce 23.listopadu 1886 bylyschváleny, ale tím celá akce skončila, protože se nepodařilo získat potřebný počet akcionářů. Po neúspěchu všechny pokusy na několik let utichly. Zakladatelé akciové společnosti se v roce 1891 rozhodli, že vykoupí Měšťanský pivovar v Litovli.Předběžná jednání probíhala úspěšně. Bylo dohodnuto, že nová akciová společnost převezme celý měšťanský pivovar i se sladovnou, celým inventářem a zásobami zboží, vyjma zásob sladu, piva a chmele za 168 tisíc zlatých. Podmínkou koupě bylo také to, že se protistrana zavázala upsat 300 kusů akcií nové společnosti. Při projednávání se zdálo, že vůle k obchodu je na obou stranách. Když se ale měla smlouva uvést v platnost, německá strana ji zamítla. I přes odmítavé hlasy českých majitelů právovárečných domů nemohla být schválena, neboť podle tehdejších stanov pivovaru se mohl prodat jen pod podmínkou jednohlasného usnesení. Tímto krokem se německé straně podařilo oddálit snahy o stavbu nového pivovaru o celý rok. Po neúspěchu s koupí měšťanského pivovaru se jako další možnost nabízela koupě
Haňovického pivovaru, který měl od olomoucké kapituly v pronájmu Jindřich Winter a jeho bratr. Nájemci se nejprve k prodeji stavěli velmi kladně a byli ochotni jej co nejdříve litovelskému pivovaru postoupit. Započala tedy jednání, při nichž Jindřich Winter požadoval za pivovar sumu 79 tisíc zlatých, jen za budovy bez pozemku, a 29 tisíc jako náhradu za odstoupení tohoto podniku.Stejně jako majitelé Měšťanského pivovaru i Wintrové se snažili pozdržet vznik konkurenčního pivovaru a věřili, že se nakonec nový pivovar nepodaří zřídit a obchod v oblasti zůstane v jejich rukou. Již během jednání se dohodli s olomouckou kapitulou na prodloužení své nájemní smlouvy s tím, že v budoucnosti budou mít na podnik předkupní právo. V květnu 1892 byla jednání o převzetí Haňovického pivovaru ukončena. V té době se objevil v Litovelských novinách článek, který vyzýval občany k založení vlastního nového pivovaru. Důvěrníci, tedy především rolníci v čele s Josefem Svozilem, kteří se snažili obnovit proces zakládání pivovaru, objasňovali důvody ke vzniku a zvali občany na předběžnou schůzi, která se měla konat 1.února 1892 ve dvoraně Záložny v Litovli.O tom, že zájem o český pivovar byl značný, svědčí i to, že se na shromáždění dostavilo přes 400 obyvatel z Litovle a širšího okolí. Předsedou schůze byl zvolen Josef Svozil. Ten již také získal ve Vídni povolení pro založení pivovaru za podmínky, že akciová společnost „ pro tento podnik prokáže finanční i technickou způsobilost. Kromě toho se na schůzi vybral i dvacetičtyřčlenný výbor, jehož úkolem bylo vypracovat stanovy a dohlížet na všechny přípravné kroky, to vše opět za předsednictví Josefa Svozila. Místopředsedy byli zvoleni Josef Vrbka, starosta obce Náklo, a Karel Hulla, ředitel akciového cukrovaru v Litovli.
8.května 1892 byla svolána valná hromada, která uložila výboru, aby se co nejdříve začalo stavět. Znovu bylo započato s upisováním akcií, protože značná část akcionářů své podíly odvolala po zprávě, že nebude vykoupen pivovar starý, ale že se začne se stavbou nového. Účastníci schůze rovněž stanovili akciové podíly ve výši 100 zlatých za jednu akcii, což znamenalo vydat 1500 akcií, neboť pro založení pivovaru bylo třeba získat kapitál 150 000 zlatých. Při upisování akcií měli členové výboru využít svého vlivu, především v místech odkud pocházeli a měli blízké kontakty s místním prostředím. Cena 100 zlatých za akcii o polovinu nižší než zákonem stanovená cena jedné akcie.I přes toto opatření byly obavy z finanční ztráty na počtu akcionářů patrné. Nejvíce akcií bylo upsáno v Litovli asi 200, dále v bohatých hanáckých vesnicích – v Senici 67, v Cholině 60, v Bílku 50, v Odrlicích 43, v Nasobůrkách-Vísce 32 a v Seničce 30. Z toho vyplývá, že většina akcií byla ve vlastnictví rolníků, například Fr.Klein ze Senice upsal 24 akcií, J.Dvořák z Troubelic 30 akcií.Při hledání vhodného místa pro pivovar byla akcionáři stanovena podmínka, aby místo vyhovovalo roční výrobní kapacitě 15 tisíc hektolitrů s možností rozšíření na 25-30 tisíc hektolitrů výstavu piva za rok.Objevilo se několik návrhů, z nichž převážily dva. První z nich prosazoval Loučany především z důvodu příliš velké konkurence v Litovli. Druhá strana, která nakonec převážila, prosazovala z národnostních důvodů Litovel.Z Prahy byl pro výběr vhodného stavebního místa pozván Ing.Jahn jako zástupce firmy zabývající se výrobou strojního zařízení pro pivovary a sladovny. Na následujících schůzích byla schválena koupě pozemku v hodnotě 16 tisíc zlatých.
Právováreční měšťané se ještě několikrát pokusili stavbu konkurenčního pivovaru pozastavit. Podali k vídeňským úřadům protest proti stavbě pivovaru s odvoláním na staré mílové právo. Dosáhli tím ale pouze pozdržení začátku stavby. Jako odveta za tento neúspěch následovalo propuštění českých úředníků, kteří podporovali stavbu nového pivovaru. Mezi těmito propuštěným byl sládek Josef Elleder, který v pivovaru pracoval 16 let. Jeho výpověď vyhovovala novému pivovar i vlastenci Ellederovi, který jako jeden z mála zaměstnanců německého pivovaru posílal dceru do české školy. Přes veškeré překážky byla stavba započata. Pivovar se měl skládat z varny, strojovny, chladících štoků a tří oddělení sklepů s ledovnami. 22.července 1892 byl položen základní kámen nového závodu za přítomnosti všech členů správní rady. Celá stavba byla zadána firmě stavitele Romana Zapletala z Holice a strojní zařízení pivovaru měla zajistit pražská firma Novák & Jahn.Členové rady nejprve plánovali, že stavba pivovaru bude provedena do konce prosince 1892, aby mohli již v lednu 1893 instalovat přístroje a v únoru by bylo započato vaření piva. Tento plán se ale s potupující stavbou ukázal jako nereálný. Přípravný výbor pokračoval také v právních krocích potřebných pro založení akciové společnosti. 13.dubna 1893 byla svolána ustavující valná hromada podílníků, kde byla zvolena správní rada v čele s předsedou Josefem Svozilem. Dalšími členy byli: místopředseda Karel Hulla z Litovle, František Nepustil z Choliny, Josef Dostál ze Střelic, František Grecman ze Senice, Hynek Pospíšil z Chořelic, Josef Vrbka z Nákla, Michal Korhoň z Dubčan, Antonín Kubíček z Chudobína a Adolf Klanica z Pňovic.V ten samý den měla správní rada první zasedáni, během něhož zvolila ze svého středu tříčlenný výkonný výbor.
Němečtí právovárečníci se ještě snažili stavbu co nejvíce opozdit svými stížnostmi a námitkami, proto podali na Okresní hejtmanství protest proti stavbě pivovaru, protože v případě povodně by mohl nový pivovar bránit odtoku vody. Další námitku měli vůči zřízení odpadního kanálu pivovaru do řeky Moravy. Okresní hejtmanství tuto stížnost zamítlo a pouze nařídilo pivovaru nainstalovat filtr do odpadního kanálu. Odpůrci pivovaru se však ani po tomto neúspěchu nevzdali. Na upsané akcie bylo splaceno 42 122, 44 zlatých. Ke stavbě bylo ale zapotřebí upsat akcie v hodnotě nejméně 150
tisíc zlatých. Této informace odpůrci využili a podali anonymní udání na okresní hejtmanství, později i na státní návladnictví, které zahájilo stíhání všech členů správní rady pro podvod. Správní rada, aby předešla komplikacím, převzala všechny neupsané a nesplacené akcie na sebe a opatřila si na jejich splácení úvěr u Rolnické záložny v Litovli. Německá správa měšťanského pivovaru podala dokonce námitky i proti schválení stanov Rolnického akciového pivovaru. Ty byly nakonec definitivně 1.srpna 1893 schváleny.
Stavba úspěšně pokračovala a v polovině září 1893 byly budovy pivovaru a sladovny dokončeny za konečnou cenu 139 697,5 zlatých. 19.září proběhla kolaudace, při níž se ale objevily drobné nedostatky. Po jejich odstranění byla 31.října provedena nová kolaudace, během které pivovar obdržel povolení k provozování živnosti.Byli najati první zaměstnanci mezi nimi byl samozřejmě sládek Josef Elleder, účetní František Meduna, sklepník Rudolf Kukač, spílečný Jan Nepustil, nadsladovní Karel Hrachovina, vařič Jan Spurný, strojník Josef Halva. Do celkové počtu zaměstnanců přibylo ještě 7 sladovníků, topič, 4 hvozdáři, 2 bednáři, 6 vozků, 2 pomahači u koní a 16 pomahačů ve sklepě a spilce.19.září požádala správní rada o zapsání firmy do obchodního rejstříku u c.k. Krajského obchodního soudu v Olomouci a pivovar byl 26.září zapsán do rejstříku jako „Rolnický akciový pivovar se sladovnou na Litovelsku“.
Ještě před prvním vařením piva se objevil problém s kvalitou studniční vody určené k varu. Při prvním rozboru vody ve Výzkumném ústavu pro průmysl pivovarnický v Praze nebyly shledány žádné závady. Až při druhém rozboru, tentokrát ve Výzkumné stanici ve Vídni, se ukázalo, že voda obsahuje příliš mnoho železitých látek a je tedy k výrobě piva nevhodná. Řešením této záležitosti byl pověřen Karel Hulla, ten nakonec zjistil, že pokud se voda nechá asi 2 dny odstát, okysličí se a železité látky se usadí na dno. Pro tento účel se zřídily v areálu pivovaru dva bazény o objemu 700 hektolitrů.
Před zahájení provozu bylo nutno vyřešit poslední otázku, a to nákup surovin. Tím se zabýval zkušený sládek Josef Elleder. Správní rada přemýšlela zda má nakoupit všechen chmel z oblasti rakovnické, známé svou kvalitou, nebo jestli má nakoupit část z Rakovníka a část od místních producentů. Nakonec se rozhodlo, že se nakoupí 15 q rakovnického chmele a 30 q od tří místních producentů mezi ně patřil i Josef Svozil.
Provoz pivovaru byl oficiálně zahájen 12. listopadu 1893 slavnostním otevřením pivovaru, spojeným s vysvěcením budov a koncertem v Rolnické záložně. A hned 16. listopadu se začalo vařit pivo, jehož kvalita byla s napětí očekávána. Odpůrci pivovaru se o něm stále vyjadřovali posměšně: „ Stavět mohou, ale vařit nebudou.“ Týden před vystavením prvního piva se členové správní rady rozjeli do okolních vesnic, aby plakáty informovali veřejnost, a tak získali odbytiště. První ochutnávka proběhla na ostatky, 3.února 1894. Cena prvního piva byla stanovena na 8 zlatých za hektolitr.Pivo bylo slavnostně vezeno opentleným čtyřspřežím do Seničky. „Mládež doprovázející tehdy
povoz na cestě kolem haňovického pivovaru, nadčeně provolávala slávu prvnímu výrobku našeho pivovaru, o němž se nájemci pivovaru v Haňovicích posměšně vyjadřovali jako o guláši.“ Nové litovelské pivo si rychle získalo své příznivce, především mezi českým obyvatelstvem. Během 6 měsíců bylo vystaveno 4 490, 62 hektolitrů piva a čistý zisk podniku činil 1 973, 49 zlatých.
Prosperita pivovaru rostla, proto se také akcionáři na první řádné hromadě rozhodli navýšit základní kapitál o 40 tisíc zlatých. Za rok 1895 bylo vyrobeno 16 432, 62 hektolitrů piva a 78 vagónů sladu, o rok později se vystavilo 19 808, 50 hektolitrů a 80 vagónů sladu. Výborná kvalita zajišťovala odbyt piva daleko větší než byla kapacita pivovaru., proto se závod rozšířil z původních 15 tisíc na 25 tisíc hektolitrů.V letech 1894-95 byly stavitelem Otakarem Doušou z Litovle rozšířeny sklepy a lednice o tři oddělení, přistavena americká humna, zvětšen rybník a vodní bazény. Rostoucí sílu Rolnického pivovaru si počali uvědomovat i ostatní pivovarníci v kraji. Prvním, kdo oslovil správní radu s nabídkou na odprodej svého pivovaru (nebo alespoň jeho
inventáře), byl Jindřich Winter, nájemce haňovického pivovaru. Správní rada zpočátku tuto nabídku zvažovala, protože by tím získala nová odbytiště čítající 12 400 hektolitrů piva ročně, ale cena 30 tisíc zlatých za inventář jí přišla příliš vysoká. Nakonec tedy z dohody sešlo. Pivovar bratří Winterů nakonec v roce 1899 tržním tlakům neodolal a byl odkoupen sdruženými pivovary – Litovelský, Těšetický, Prostějovský a pivovar firmy Binko a Dvořák v Prostějově. Z odbytu piva zrušeného pivovaru připadlo Rolnickému pivovaru 9 000 hektolitrů ročně. Další závod, který se Rolnickému pivovaru nabízel k odkupu, byl pivovar bratří Kubelkových v Těšeticích. Cena 200 tisíc zahrnovala pivovar, sladovna, mlýn, 36 měřic pole a celý inventář. Výnosnost pivovaru v té době činila 14 050 zlatých a odbyt piva byl 10 850 hektolitrů. Protože koupi takového rozsahu nemohla správní rada rozhodnout, byla svolána valná hromada, která nákladnou investici zamítla. Těšetický závod nakonec odkoupili tamní rolníci a vznikla nová akciová společnost. Konkurenční boj dříve vedený proti německým firmám byl od roku 1896 veden s českými firmami – pivovary v Holici, Těšeticích a Prostějově. Litovelský pivovar byl z Olomouce vytlačován pivem olomouckým a holickým, to přinutilo závod, hledat odbyt ve vzdálenějších místech, kde se musely budovat nové sklady. Od roku 1897 pivovar zřídil nové sklady piva v Postřelmově, Holici, Konici a Jevíčku. Dalším místem, které mělo rozšířit distribuční síť pivovaru byl hotel Goliath v Olomouci. Olomoučtí měšťané ale podali stížnost proti koupi tohoto objektu. Soud shledal nejasnosti ohledně předchozího vlastnictví, a tím byla koupě zrušena. To znamenalo, že pivovar měl v té době v Olomouci pouze jeden objekt - pivnici na Litovelské ulici.
S rostoucím obytem bylo nutné závod modernizovat a rozšiřovat. Když v roce 1898 získal pivovar hostinec v Pavlovicích, ve Zvoli a Lukavici na Zábřežsku, rozhodla správní rada zakoupit větší kotel a filtr, zřídit chladicí štoky, přistavět nový bazén na čištění vody, bednárnu, skladiště a také vodovod z litinových rour.
V roce 1897 bylo navýšeno základní jmění na 200 000 zlatých a o dva roky později se základní kapitál navýšil dokonce na 800 000 zlatých. V roce 1900 se Josef Svozil vzdal místa předsedy správní rady. Na následující valné hromadě, konané 26.září, byl novým předsedou zvolen Jan Staroštík z Choliny. V té době činil výstav 39 384,07 a o rok později 45 679,08 hektolitrů. Byly zakoupeny hostince v Ráječku, Zábřehu a na Bouzově a tři nové sklady (Kroměříž, Prostějov, Brno-Židenice). Vaření piva se stávalo stále náročnějším na prostor a vybavení. V letech 1900-1901 byla rozšířena strojovna a postaven nový parní stroj. Staré stáje se přeměnily na bednárnu. Ke sladovně byla přistavena odsýpána ječmene. Bylo zavedeno strojní chlazení vyrobené firmou Ringhoffer. Do té doby se pivo chladilo tím způsobem, že pivovar odkoupil led z některého z litovelských rybníků a za pět dní zde naledoval 6 000 fůrledu. Problémem bylo, že málokdy trvaly mrazy celých pět týdnů, takže ledu byl nedostatek. Valná hromada tedy na doporučení správní rady rozhodla o zakoupení strojního zařízení pro chlazení – tzv.refrigátoru. Chladit novým způsobem se v pivovaru začalo v červenci roku 1902, přebytečné lednice byly přestavěny na sklepy a spílky, které pak dostačovaly na výrobu 90 000 hektolitrů piva.
Litovelské pivo získávalo stále větší věhlas. O jeho kvalitu se také z velké části zasloužil sládek Josef Elleder, který při vaření zužitkoval své mnohaleté zkušenosti z Měšťanského pivovaru. Zpočátku vařil pouze ležák a výčepní světlé pivo (10º, 11º). V roce 1903 rozšířil sortiment pivovaru o černé pivo. Správní rada se v roce 1905 zasadila, aby se začalo vyrábět, alespoň v malém množství, pivo lahvové. Zájem o tento výrobek brzy přesáhl kapacitu stáčírny lahví, ta musela být již roku 1907 rozšířena. Pro transport bylo využíváno litrových a půllitrových lahví s úzkým protáhlým hrdlem ze zeleného nebo hnědého skla s plastickým nápisem Rolnický akciový pivovar se sladovnou v Litovli.To, že kvalita litovelského piva byla vysoká, dokazuje i 1.cena – čestný diplom se zlatou medailí a medaile ministra orby - udělaná na mezinárodní výstavě kuchařského umění Vídni v roce 1906.
V roce 1907 již kapacita podniku opět nevyhovovala jeho potřebám, neboť výstav toho roku dosáhl 65 075,75 hektolitrů.Proto byla v letech 1908-1909 zřízena nová varna na parní vaření s obsahem 170 hektolitrů a postaveny nové chladící štoky. Stavbu provedla firma stavitele Čeňka Chrudimského a parní kotel s chladícími sprchovými aparáty dodala firma Ringhoffer.
Výroba piva se stávala stále nákladnější, jedinou možností, jak ušetřit, se stalo využití pro výrobu elektrické energie vodní síly. Od místního mlynáře Františka Schustra tedy byla pronajata vodní síla o velikosti 60 HPza 6 000 korun ročně po dobu 20 let. Vedení a dynamo dodala firma Janík & spol. z BrnaPři té příležitosti byl z úsporných důvodů postaven vodovod z řeky Moravy, jejž voda se užívala v zimě ke chlazení. V roce 1909 bylo jasné, že litovelský Měšťanský pivovar již není schopen unést tlak
konkurence. Jeho vlastníci nabídli firmu, ke které navíc patřil hostinec U černého orla, hostinec v Uničově a louka Litovli, k odprodeji akciovému pivovaru. Po dlouhých jednáních byla 10. prosince 1910 uzavřena smlouva o převzetí majetku, pivovar zaplatil 504 000 korun a pokryl veškeré dluhy Měšťanského pivovaru. Touto koupí získal pivovar přes 12 000 hektolitrů ročního odbytu. V nově získaných prostorách byly zřízeny sklepy a spílky, ale především továrna na likéry, na jejichž výrobu získal akciový pivovar koncesi již v roce1893.
Litovelský pivovar měl od počátku problémy s dopravou, do města nevedla železnice. Podnik několik let podporoval snahy o její vznik, ale tento problém byl vyřešen až těsně před vypuknutím 1.světové války. V roce 1914 byla postavena lokální dráha z Litovle do Senice a Mládče, díky tomu mohl pivovar zřídit vlečku ze závodu na železnici.
Začátek války znamenal závažnou situaci nejen pro pivovarnictví, ale i pro
hospodářství celé země. Ihned na počátku války byla omezena výroba piva v Rakousku o 20 % a vzápětí následovalo zvýšení potravní daně.Vládní orgány začaly ve všech podnicích, konfiskovat především barevné kovy, tažná zvířata, olej i jiné suroviny. V pivovarech byl také zabavován ječmen, který byl posléze přerozdělován, ale v tak malém množství, že se při sladování začalo využívat cukru, který snižoval kvalitu sladu.
V roce 1916 byl prodej piva snížen o další 10%. V tomto roce byla v závodě zkonfiskována měď a mosaz, správní rada tedy musela nastalou situaci řešit. Na zakázku byly u Pražské akciové strojírny vyrobeny pro obě varny náhradní železné součásti za celkovou částku 11 635 korun. Během války muselo mnoho zaměstnanců narukovat, mnozí se již do pivovaru nevrátili.
Kvalita piva se během války značně zhoršila, do musely se do něj totiž přidávat náhradní suroviny jako kukuřičná kaše nebo bramborová moučka, řepa nebo čirok, a dokonce ani těchto surovin nebyl vždy dostatek.Situace zašla tak daleko, že roce 1917 již nebyl k dostání žádný slad ani ječmen. Svaz českých pivovarů na Moravě v této situaci doporučoval k výrobě piva využívat pelyněk a uherský bob.
Dokonce i stupňovitost piva byla během války upravována. Vládní nařízení
přikazovalo, že se smí vařit maximálně 5% mladina, reálné stavy se ale spíše pohybovaly kolem 2%.Následkem nedostatku surovin a zabavování majetku, některé pivovary svoji činnost omezily nebo úplně zastavily. Z tohoto důvodu získal litovelský pivovar v roce 1917 odběratele pivovaru v Kroměříži, dokonce i část odběratelů a inventáře Olomouckého pivovaru.
Litovelský pivovar zažíval během války složité chvíle, od jejího začátku poklesl
výstav piva z 87 679,12 na 10 056,20 hektolitrů. Na rozdíl od jiných se vedení podařilo udržet výrobu až do konce války.
Po první světové válce docházelo postupně k dalšímu rozšiřování závodu, aby bylo možno uspokojit poptávku po oblíbeném nápoji. Byla vybudována síť skladů na Moravě i na Slovensku. V roce 1926 byla postavena nová filtrační stanice.
Díky své kvalitě proniklo litovelské pivo za krátkou dobu po otevření pivovaru za hranice hanáckého regionu a v období tzv. "první republiky" se litovelskému pivu říkalo "moravská Plzeň". O dobrý zvuk litovelského piva se ve své době přičinil i slavný zápasník Frištenský, který měl za ženu dceru prvního sládka.
V letech 1928-1930 byla postavena nová umývárna sudů, garáž pro auta, skladiště a kolny. Současně se provádělo rozšíření sladovny, aby svou kapacitou kryla potřeby pivovaru. V roce 1938 došlo ke stavbě nové varny. Ta byla dokončena počátkem roku 1939. Akciová společnost, respektive správní rada, vedla závod od založení až do roku 1941, kdy byl do pivovaru dosazen německý správce.
Po druhé světové válce nebyla v prvních letech prováděna další výstavba. V roce 1945 byla dosazena do závodu prozatímní národní správa, která trvala až do 10.května 1946, kdy byla svolána první poválečná valná hromada a kde byly zvoleny nové orgány. V roce 1948 došlo ke znárodnění firmy a závod byl začleněn do národního podniku Hanácké pivovary v Přerově. V roce 1949 byla dodána a instalována stáčecí kolona Delta. V roce1950 bylo rozhodnuto o vybudování učňovského zařízení pro pivovarský dorost. V letech 1948-1952 je podnik součástí podniků Hanácké pivovary, v letech 1953-1954 byl součástí podniků Severomoravské pivovary. V letech 1955-1959 byl opět součástí podniků Hanácké pivovary. Od roku 1957 začíná značný vzestup výstavu piva a není potřeba dalších investic. Jen se dřevené spilky měnily na kovové. V těchto letech dochází k uzavření pivovaru v Karviné a je rozhodnuto, že na tento uvolněný trh obsadí litovelský pivovar. V roce 1956 byl výstav piva 123.000 hl. a v roce 1966 již 245.000 hl. V letech 1960-1989 je pivovar součástí podniků Severomaroravské pivovary. V roce 1960 byla přistavěna stáčírna lahvového piva Nama. V roce 1964 se v pivovaru poprvé instalují ležácké tanky. V roce 1967 byla postavena nová spilka. Byla zřízena nová křemelinová filtrační stanice. V roce 1967 byla vyráběna tato piva: 7° lahvové, 10° světlé sudové, 10° tmavé lahvové, 12° světlé lahvové i sudové. V roce 1970 byla postavena nová lahvovna a dřevěné spilky jsou nahrazovány ocelovými. Od roku 1973 se pivo stáčí do hliníkových sudů, kdy hliník nahradil dřevo. V roce 1994 pivovar vystavil 340 000 hl. piva. V lednu 1996 pivovar ukončil plnění piva do hliníkových sudů a začal plnit pivo do KEG sudů. Investice byla 70 miliónů Kč a nakoupilo se 17.000 nových KEG sudů. Do KEG sudů začal pivovar stáčet jako druhý z Moravskoslezských pivovarů po Olomouci.
Od 10.května 1994 do 4.března 1996 je pivovar součástí společnost Moravské pivovary. Poté se stal součástí holdingu Moravskoslezské pivovary as, který byl v roce 2000 přejmenován na PMS a.s. Přerov.
Výstav piva:
Výstav piva:
1894 – 4.490 hl.
1896 – 19.808 hl.
1900 – 45.679 hl.
1909 – 74.001 hl.
1911 – 84.906 hl.
1914 – 70.055 hl.
1917 – 18.056 hl.
1919 – 40.974 hl.
1924 – 80.099 hl.
1927 – 100.623 hl.
1929 – 108.121 hl.
1934 – 77.168 hl.
1938 – 105.019 hl.
1940 – 82.634 hl.
1942 – 139.000 hl.
1943 – 177.862 hl.
1945 – 66.786 hl.
1947 – 81.711 hl.
1949 – 104.630 hl.
1953 – 132.790 hl.
1958 – 151.474 hl.
1959 – 177.303 hl.
1960 – 189.914 hl.
1961 – 207.001 hl.
1965 – 245.002 hl
1697 – 211.928 hl
1994 – 340.000 hl.
V současné době pivovar vaří tato druhy piva:
Classic - 10° pivo příjemné chuti a vůně, jemné aromatické hořkosti a střední plnosti, nejprodávanější pivo značky Královské pivo Litovel. Obsah alkoholu max. 4,3 % obj. Prodává se v sudech 30 l a 50 l, lahvové i plechovkové
Moravan – 11° pivo, oblíbené především pro svoje hlavní charakterové vlastnosti, optimální sladěnost intenzivní aromatické hořkosti a střední plnosti, výborný říz a velmi dobrou pěnivost. Obsah alkoholu max. 4,8 obj. Prodává se v sudech 30 l a 50 l a lahvové.
Premium - 12° pivo, harmonickým složením sladového extraktu, aromatických chmelových odrůd tuzemské provenience a obsahem oxidu uhličitého. Znalce kvalitních piv jistě potěší výborná pěnivost a silný říz. Tento druh piva získal cenu odborné poroty - Cena českých sládků 1994 a je dobře znám v tuzemsku i v zahraničí. Obsah alkoholu max. 5,3 % obj. Prodej v sudech 30 l a 50 l , lahvové a plechovkové.
Dark – 10° pivo, příjemná, středně karamelová vůně, charakteristická hořkost a barva, střední plnost, to vše určeno pro milovníky klasických tmavých piv. Obsah alkoholu max. 3,8% obj. Prodává se v sudech 30 l a 50 l a lahvové.
Free - Osvěžující nealkoholické pivo dobře zahánějící žízeň, vyráběné ze stejných surovin jako všechna ostatní piva značky Královské pivo Litovel, pro všechny konzumenty, kteří nemohou nebo nechtějí pít alkoholické pivo. Obsah alkoholu: max. 0,5% obj. Prodává se jen lahvové.
Maestro - 11° pivo. Jemné chuti Maestra bylo dosaženo vytvořením originální receptury, která je založena na speciálním poměru chmelu, vody a sladu. Konzument ocení charakteristickou kompaktní bělostnou pěnu a jantarovou barvu tohoto speciálního piva. Obsah alkoholu: max. 4,1% obj. Prodává se v sudech 30 l a 50 l.
