Pivovar Těšetice
V roce 1582 mluví těšetický farář a pivovaru již existujícím a ta je potvrzená údajem o tom, že se těšetickému faráři se v roce 1590 dávalo pivo z těšetického pivovaru (z každé várky vědro piva), protože ten byl postaven v bývalé farské zahradě. Pivovar byl tedy založen mnohem dříve, než udávají jiné literatury (např. 1592-1607). Okolo pivovaru byly založeny četné chmelnice.
Zdá se, že pravdu o založení pivovaru bude mít Vlastivěda moravská, kde se tvrdí, že se stavbou velkého pivovaru a lihovaru v Těšeticích začal již v polovině 16.století opat Jiří Pavorin. Spolu s pivovarem byl v provozu i lihovar a oba tyto podniky dodávaly své výrobky do všech vesnic na pravém břehu řeky Moravy. Pouze na klášterních majetcích byla předepsána povinnost odebírat jedině těšetické pivo. Průměr vysázených beček v letech 1595-1607 vyl ročně asi kolem 3500 sudů. Těšetický pivovar byl na svou dobu moderní a životaschopný podnik, postavený u bohatého vodního zdroje uprostřed hanácké roviny, kde se pěstoval kvalitní ječmen, základní surovina pro výrobu sladu a následně výroby piva. V okolních vesnicích vznikaly četné chmelnice, jako v Senici na Hané,Hněvotíně nebo v Bystročicích. Nedílnou součástí výrobního komplexu byly i dva rybníky, které sloužily jako nádrže vody pro přilehlý mlýn (ten odkoupil roce 1624 klášter - na naftový a vodní pohon a později zřídil i cihelnu.), který byl rovněž v majetku kláštera a v zimě sloužily jako přírodní zdroj ledu, bez něho si v tehdejší době výrobu piva nebylo možno představit. Není proto divu, že proti expanzi tě?etického piva se postavili olomoučtí várečníci a vyvolali soudní spor. Zažalovali Premonstráty z porušení práva mílového u tehdejšího zemského soudu v Brně. Začal vleklý a jistě nákladný soudní proces, který trval 150 let a byl ukončen v roce 1745 ve prospěch kláštera. Dříví do těšetického pivovaru měli povinnost vozit poddaní z Nákla a Přemyslovic.
Dne 20.července 1866 přijelo do Těšetic 45 pruských vojáků. Zatarasili silnici a vyvalili si z pivovaru několik beček piva a vesele popíjeli. Místní je pozorovali a šli vše nahlásit rakouským vojákům, kteří sídlili na 18. pevnosti. Po následném útoku byl jeden Prus zabit a ostatní utekli.
Podle hodnověrných zpráv bylo těšetické pivo již v roce 1804 nejlepší na Moravě. Dočteme se o tom ve spise dr. D´Elverta z roku 1870. Pivovar totiž leží na zdravé, průmyslem neznečištěné půdě, v srdci Hané, která produkuje vyhlášený, kvalitní ječmen.
Pivovar byl původně v majetku kláštera Hradiska, po jeho zrušení v roce 1785 přešel do rukou rodiny Saint Genius, od nichž jej následně odkoupil Jan z Lichtensteinů. Lichtenštejnové prodali pivovar s lihovarem Adolfu Kubelkovi (ten spolu s bratrem vlastnil pivovar ve Velké Bystřici). Bratři Koudelkové se dostali do finančních potíží a snažili se těšetický pivovar prodat. V roce 1897 začal s bratry jednat Rolnický akciová pivovar v Litovli. Jenže valná hromada, která se konala 9.12.1897 celou transakci zamítla. V zápětí na to byla do obecního hostince v Těšeticích svolána schůze zástupců obcí těšetického okolí s cílem, utvořit akciovou společnost, která by odkoupila pivovar a přidružené závody – mlýn, lihovar, palírnu, hospodářské budovy v úhrnné ceně 200.000 zlatých.
Bratři Kubelkové měli u Rolnické záložny v Těšeticích úvěr, hrozila Rolnické záložně velká ztráta. Proto byla koupě těšetického pivovaru provedena hlavně na záchranu záložny.
Bylo vydáno 1000 akcií po 200 zlatých. Pro velký zájem byl počet akcií záhy zvýšen na 1200 po 200 zlatých. Dnem 1.3. 1898 převzala pivovar do svého majetku Rolnická akciová společnost, jak historie ukázala na dobu rovných padesáti let. Leč nepředbíhejme.
1.3.1898 byla po slavných službách Božích uvařena první várka piva. Zahájil ji první předseda organizačního výboru starosta obce Vojnice (v té době Ojnice) rolník František Pospíšil. Netušil, že než vykvasí a uzraje mladina toho dne uvařená bude odvolán na věčnost. Měsíc po slavnostním zahájení zemřel. Jeho nástupcem se stal František Řezníček z Lubenic. Dalšími členy výboru byli: František Okleštěk z Těšetic a Josef Vaca z Ústína.
Výroba piva se rozběhla, správní rada se snažila získat ty nejlepší sládky, kteří byli zárukou dobrého díla. Z nich vynikli Johan Kupka (1916) dále Vilém Kopuletý, který působil v Těšeticích až do roku 1942. Po roce 1945 byl sládkem Vladimír Konečný a od roku 1962 František Navrátil z Rataj.
Vraťme se však do roku 1898. Po roce práce bylo konstatováno, že se v době od 1.3.1898 do 30.6.1899 uvařili 31.176 hl. piva. Výstav piva činil 27.340 hl. piva, takže zásoby činily celkem 3.863 hl. piva. Pivo bylo expedováno v sudech i v láhvích, na nichž byl vylit nápis „Rolnický akciový pivovar v Těšeticích“.
Pohled z roku 1901
V roce 1904 byl zvolen předsedou těšetického pivovaru pan František Okleštěk (byl jím až do roku 1927). Ten měl i největší zásluhy na převzetí pivovaru Rolnickou akciovou společností, a také na záchraně záložny.Rolnická akciová společnost hned v počátcích velmi investovala do zvelebení pivovaru. Okolo roku 1910 byla postavena byla nová varna a železobetonový ležácký sklep.
Pivovar v roce 1910
Po této modernizaci pivovar postupně rozšiřoval výrobní sortiment, až v roce 1911 vyráběl 7 druhů piv:
10° výčepní pivo světlé
10° výčepní pivo tmavé
10° Zdravotní karamelový granát
12° Ležák světlý
12° Březňák světlý
14° černé pivo Ječmínek
18° pivo Porter
Po požáru v roce 1911 se postavila moderní železobetonová sladovna (ta při požáru utrpěla nejvíce). Sladovna měla z části původní humna s krásnými křížovými klenbami. Její zařízení bylo modernizováno. Pohon ruční a žentourový byl nahrazen pohonem parním. Byla postavena nová kotelna, strojovna vybavena novým parním strojem, který přenášel sílu pomocí transmisí a řemenů ke všem strojů ve varně a sladovně. Bylo zavedeno nové chlazení čpavkové, takže odpadlo pracné navážení ledu v zimě. Technologie výroby byla koncipována tak, že pivovar byl schopen vyrábět 30.000 hl. piva a sladovna 1.100 tun sladu. Investice byly velmi nákladné a přistupováno k nim dle prosperity závodu. V roce 1914 byla postaveny výroba a destilace lihovin a jemných likérů. Přitom se vykopal velký hliněný hrnec, v němž se našly stříbrné groše z roku 1586. Podle značky pocházely z mincovny v Jáchymově. Dále byly nalezeny tolary z ryzího stříbra s nápisem Rud.II.D.G.Romanorum Imperator Semper Augustus Germaniae, Hungariae, Bohemiae Rex. Pocházely z roku 1590 a podle značky orlího křídla byly raženy v Kutné Hoře Jiřím Šatným z Olivetu.
Před první světovou válkou vylo ročně vařeno 33.000 hl piva a sladováno 110 vagónů ječmene.
Ve zvláštním oddělení se vyrábělo 1600 hektolitrů likéru. Ve 30.letech 20.století bylo v pivovaře zaměstnáno šest úředníků a 52 dělníků.
V době hospodářské krize poskytoval pivovar obživu mnoha rodinám, i když výroba piva poklesla na 22.000 hl za rok.
V srpnu 1916 otřásl pivovarem výbuch, který zahubil strojníka Aloise Kotrbu, který přijel domů z války na dovolenou. Kotrba plnil amoniak při umělém chlazení, přičemž došlo k výbuchu. Byl těžce raněn do boku, protože ho zasáhl kus železa z roztrženého stroje. Během 24 hodin zemřel. Výbuchem byla vyražena okna, roztrháno potrubí a silně poškozeno zdivo.
Zpráva z roku 1921: "Těšetický pivovar v běžící kampani stoupl oproti loňsku v odbytu piva o 31 procent, normálním způsobem. Správa závodu nežene se za překotně vzrůstajícím odbytem piva za každou cenu, nýbrž získává pouze rentabilní odbytiště, hledíc při tom v první řadě k tomu, aby solidarita mezi českými závody byla zachována, jakož i aby výrobek byl prvotřídním, za kterýmžto účelem nelituje žádných nákladů na investice a nákup prima surovin, kterážto taktika potkává se s dobrým výsledkem jak ve příčině obliby výrobku, tak také důsledně ve příčině finanční prosperity závodu samého. Závody byly vždy slušně rentabilními, a v poslední kampani platily 15 procent dividendy z kapitálu v roce 1921 schválně zdvojnásobeného, a hleděly vždy svým národním povinnostem dle své možnosti dostáti v míře nejvyšší."
Od roku 1931 začal rozvíjet svou činnost v Těšeticích Rybářský spolek, jehož cílem bylo rozumné využití pivovarských rybníků. Předsedou byl ředitel rolnického pivovaru Adolf Svozil.
Sokolský slet na pivovarském nádvoří – 1932
Sokolský slet na pivovarském nádvoří – 1932
V prostoru před sladovnou býval parčík a prostranství na němž se konaly četné kulturní akce za doby první republiky. Tento stav skončil v roce 1942.
Za druhé světové války byla v roce 1942 zastavena výroba piva v těšetickém pivovaru. Provoz byl obnoven v srpnu 1945.
Dne 11.května 1945 se v pivovaře konala veřejná schůze k politickým otázkám. Uvažovalo se i o další modernizaci pivovaru. Byly vyhotoveny plány na celkovou modernizaci, ale přišel únor 1948 a vše bylo jinak.
Dne 26.srpna 1946 se konaly v Těšeticích dožínky,které končily lidovou veselicí na nádvoří pivovaru.
1.března 1948 byla prosazena v pivovaru a lihovaru národní správa. Přesně na den po padesáti letech byl pivovar znárodněn a přivtělen k Hanáckým pivovarům Přerov. V roce 1948 začal pivovar vyrábět umělou ovocnou šťávu. V roce 1953 byl připojen k Olomouckým pivovarům a v roce 1955 k Severomoravským pivovarům v Přerově.. Zdejší lihovar byl v provozu do roku 1953 a poté byl dán do klidu.
Výroba piva z počátečních 25.000 hl. piva stoupala až na 40.000 hl piva v letech 1950-1961. Zařízení postupně chátralo, těšetický pivovar se stal pobočkou pivovaru v Holici u Olomouce. Počítalo se s tím, že jakmile se rozběhne pivovar v Šošovicích, všechny malé pivovary v seskupení Severomoravských pivovarů se zavřou. To se také stalo.
Do roku 1970 byl pivovar v činnosti. Dne 10.7.1970 byla v pivovaře uvařena poslední várka a do konce roku 1970 byla výroba piva v Těšeticích ukončena. Pracovníci, kteří neodešli do důchodu, přešli do pivovaru v Holici. V roce 1971 byl objekt pivovaru a sladovny prodán podniku Sigma-Ústřední prodej, který v areálu začal skladovat své výrobky. V té době došlo také k požáru sladovny, který se naštěstí nerozšířil. Požár vznikl od vadného komína. Jiskry zapálily zbytky sladového květu a došlo ke vznícení komory, kde byl sladový květ. Naštěstí se požár nerozšířil, neboť tu noc napadlo mnoho sněhu a stará asfaltová krytina střechy se nevznítila. Část pivovaru, spilku a palírnu, převzal podnik Seliko Olomouc, který zda začal pálit pěstitelskou slivovici a mimo sezónu připravovat víno. Byla vybudována nová kvasírna, plynová kotelna, tři destilovaní kolony. Spilka, ležácké sklepy a ledovny byly snadno přeměněny ve zrací prostory Whisky. V roce 1972 bylo rozhodnuto začít v těšetické provozovně s výrobou whisky (s vlastní výrobou započato v roce 1973). Základní surovinu, sladinku z nakouřeného sladu dodávaly sladovny z Bruntálu. Objem výroby rostl a s ním i věhlas provozovny. Duší podniku byl poslední sládek pan František Navrátil z Rataj, kterého později vystřídal pan J.Kolejka a posledním vedoucím byl pan Jan Jaroš z Ludařova.. Byly vybudovány nové zrací prostory nad ležáckými sklepy. Do podniku jezdily četné delegace včetně soudruhů z OV KSČ. V roce 1979 pak zahájena výroba ginu. Provozovna prožívala konjunkturu celých dvacet let. A přišel rok 1989.
Na přelomu století a tisíciletí zájem o Whisky poklesl a největší odběratel SSSR se rozpadl, přestal platit a nastala stagnace. Závod se stal filiálkou Selika Dolany, které bylo zprivatizováno. Zájem o bývalý pivovar projevilo místní zemědělské družstvo, které jej v srpnu 2000 za 3.200.000 kč koupilo. A tak se stal pivovar opět majetkem zemědělců. V představenstvu nynějšího ZD zasedají synové nebo i vnuci bývalých akcionářů. O vaření piva nemá nikdo zájem. Pivovar se mění ve středisko zemědělské výroby.
Za pomocí Evropské Unie se adaptují díly a je téměř hotová i čerpací stanice pohonných hmot. Mnohé prostory jsou pronajímány podnikům jako je DESTA, LUMENICA,VLAMAX atd. Kdyby staří sládci vstali z hrobu a viděli to, tak budou rychle spěchat zpátky pod zem.
1592 – 1970 – roční výstav 25000 hl.
1948 – 1952 – Hanácké pivovary n.p. Přerov
1953 – 1954 – Olomoucké pivovary n.p. Olomouc
1955 – 1970 – Severomoravské pivovary n.p.
Fotogalerii současného stavu pivovaru nelzente zde.
