Pivovary Olomouce a okolí - historie a současnost

    794     198    1          177/1

      Pravovárečný dům na rohu náměstí a Poděbradovy ulice se poprvé připomíná r.1751 v rukou purkmistra Bartla Zehetnera, zvaného Zweigstill. Od dědiců dům vykoupil r.1610 Bernhart Zehtner a po jeho smrti vlastnila dům r.1624 vdova Anna.               

      Další záznam je až z r.1674, kdy dům držel Friedrich Medlarz a r.1689 se připomíná jeho zeť Ludwig Tődtenwolf, postřihač sukna. R.1710 za 1700 hřiven koupil dům Adolf Pukl, též postřihač, ale i městský rychtář a purkmistr. R.1762 od dědiců vykoupila dům jeho dcera Victoria, provdaná za ranhojiče Frantze Poppa. Po rodičích dědil r.1779 syn Joseph Popp a téhož roku dům prodal Josefu Klementovi. Od jeho dědiců jej koupil r.1781 řezník a hostinský v Sobáčově Johann Michael Sieber. Od matky Rosiny pak koupil r.1810 dům s řeznickým krámem syn Michael, je uveden jako 12. na desce pravovárečníků.

      Roku 1840 prodal Sieber dům za 4140 zl. Antonu Nedopilovi a ten po třech letech manželům Bokovým. R.1848 koupila dům Franciska Stiasniková a od ní jej roku 1849 koupili manželé Josef a Františka Freibergerovi. V rukou této rodiny dům zůstal až do 20. století.

      Anna Zlámalová zřídila v říjnu 1892 v domě J. Freibergra hostinec, r.1895 byl sice dům s hostincem nabízen k prodeji, ale J. Freiberger a Marie jsou vedeni dále mezi pravovárečníky. Dům asi přešel na syna Jakuba, vedl hostinec v letech 1904-1915, kdy v září zemřel.

            Mimo hostince zde byla řada živností. R.1891 kožešník A. Mareček a stavitel Jan Kunčar, od 1.10.1895 otevřel v domě pana Freibergra obchod střižným zbožím Karel Vaněk (otec), ale 1897 je už uváděn v ulici Olomoucké (1.máje). Anežka Šlehovrová inzeruje r.1902 v domě pana Freibergra sortiment od jehel po šicí stroje, r.1905 se však odstěhovala do domu adjunkta Kašpara na rohu ulice Olomoucké a Havlíčkovy (hostinec "U Snášelů"). V letech 1900-1904 zde byl uzenář Ludvík Denk, od r.1898 krejčí František Balatka a pak syn Karel Balatka. Další krejčí Matěj Fousek je zde uveden r.1891 a od r.1901 kožešník A. Mareček. Cukrárnu v domě J. Freibergra otevřela 15.7.1905 Klotilda Kmentová, r.1926 z Litovle odchází.

            Po smrti svého manžela Jakuba Aloisie Freibergrová už neinzeruje hostinec, ale velkoobchod uhlím. Zemřela r.1934, kdy po ní obchod uhlím, tehdy už na Kostelním náměstí 120, převzala M. Heinišová.

            Roku 1919 dům koupila lidová strana (družstvo Zádruha) za 128.000 Kč. Mimo družstevní prodejnu zde byla zřízena i Raiffeisenka a spolkové místnosti lidové strany. Roku 1921 pak strana koupila od notáře Honala dům v Boskovicově ulici (dnešní kino), který přestavěla na Lidový dům.

           R.1929 koupil v dražbě propojené domy 198 a 197 obchodník z Bouzova Justin Slouka a postoupil je ihned velkoobchodníku Stan. Smékalovi. Ten pak dům velikým nákladem přestavěl a v roce 1931 otevřel obchod s porcelánovým a galanterním zbožím. Když firmu Smékal r.1935 převzal Kročák, rozšířil obchod o prodejnu textilu. Znárodněná prodejna prošla v roce 1976 rekonstrukcí, přesto roku 1989 konstatuje Městská rada, že objekt je v havarijním stavu a stavební podnik musel provizorně podepřít stropy.

            Po restituci v r.1992 se dům vrátil pánům Rendovi a Kročákovi, ti založili obchodní společnost Stan. Smékal RaK s.r.o. Firma v r.1998 provedla rozsáhlou rekonstrukci na obchodní dům (včetně 1. patra), kde jsou v nájmu samostatní obchodníci.

 

 

      Za dalšími pravovárečnými domy odbočíme do sousední Poděbradovy ulice. Až na křižovatce s ulici Havlíčkovou stojí dům č.746, dnes hostinec U Tadeáše. V roce 1795 byl majitelem Joseph Pychowsky, v roce 1814 Josef Zerha, který je zapsán na 33. místě desky pravovárečníků. Roku 1891 zde byl obuvník František Látal, ale dům patřil lékaři Janu Smyčkovi. Roku 1895 je uveden v seznamu pravovárečníků, ve svých Pamětech Smyčka píše, že "převedl svůj pravovárečný dům č.145 na Fr. Schenka". Ten byl díky tomu majitelem domu a tudíž oprávněným voličem v památných volbách roku 1899.

            Majitel se brzo změnil, protože od 1.10.1909 otevřel Josef Moťka obuvnictví v domě pana Hejduka, po roce 1920 zde byl krejčí František Kulavík, roku 1936 se na této adrese uvádí čalouník Ladislav Hrabal. Majitel domu Karel Hejduk byl povozník a Růžena Hejduková zde měla v letech 1920-1950 koloniál. Po roce 1990 byla zde otevřena nová restaurace U Tadeáše, hostinec vedli nájemci.

 

 

      Zcela svoji podobu změnil pravovárečný dům č.748, blíže k náměstí. Roku 1795 byl majitelem Johann Busser, roku 1814 je jako 28. na desce pravovárečníků uvedena Rosina Waitasch. Roku 1895 jsou v seznamu pravovárečníků uvedeni Jan a Františka Chrudinovi. Po smrti Františky r.1917 dědicové prodávají dům v dobrovolné dražbě.

      Stolařskou dílnu v domě Jana Chrudiny otevřel r.1898 Josef Krsek, před ním zde byl zámečník Jan Frank. Roku 1899 prodávala uzeniny Anna Mičulková, krejčovskou živnost měl na přelomu 19. století Josef Brach a pak 1925-1957 František Kulavík.

            Roku 1962 převzala dům Domovní správa a sousedící domy 748 a 749 byly stavebně propojeny.

 

 

      Mnohem významnější roli měl ve městě dům U černého orla. Ulice se podle něj nazývala Schwarzadlergasse, pak jenom Orlí. V průjezdu se zachoval pěkný klenutý mázhauz se znaky města a Boskoviců. Znaky napovídají, že zde před koupí radnice v r.1557 bylo sídlo městské rady. Název U černého orla se používá od r.1797, dříve kolem roku 1571 zaznamenán hostinec V nebi.

      Roku 1795 byl majitelem Ferdinand Winter, roku 1814 je uvedena jako 9. na desce pravovárečníků Elis Winterová, roku 1895 potom Frant. Schipek a Amalie Panowski. Roku 1899 byl hostinským Leopold Porubka. V lednu 1906 byla v tomto domě založena místní organizace sociální demokracie, měla na 70 členů a sídlo v hostinci U černého orla.

      V zadním křídle domu (do ulice Jungmannovy) našly místo litovelské školy. 2. září 1882 otevřela Matice školská v zadním křídle domu U černého orla svým nákladem první českou čtyřtřídní obecnou školu v Litovli. Vchod byl však z Jungmannovy ulice 139 (dům Fr. Šípka = nyní hudební škola). Zůstala zde až do postavení školy v Jungmannově ulici r.1895. Roku 1909 zde potom otevřel hudební školu Měšťanské besedy František Šenkýř.

            Na počátku 20. století patřil hostinec U černého orla pravovárečným měšťanům, když Měšťanský pivovar neobstál v konkurenci, prodali jej spolu s pivovarem v závěru roku 1910 Rolnickému pivovaru. V r.1939 uvádí kronika, že hostinec U černého orla koupil profesor Růžička od Vácslava Sochy a celé přízemí nechal přestavět. Byla zde adaptována nová pošta i telefonní ústředna. Pošta se sem přestěhovala od 1.10.1939 z domu vedle lékárny na náměstí. Poštovní úřad zde zůstal do roku 1997, pak místnosti pronajaly různé firmy od majitele Evžena Stehlíka.

 

 

      Dům U bílého koníčka známe ze 16. století. Roku 1566 jej koupil Mathes Perauer z Olomouce od Friedricha Tatyka. Při bourání zadního traktu (r.1936 v Jungmannově ul.) byla nalezena část portálu s letopočtem 1568 a písmeny MP. V letech 1695-99 byl majitelem hostince konšel Václav Fabiánek, v letech 1699-1721 ševcovský mistr Bernard Trněl. Za velkého stavebního ruchu na přelomu 17. století Trněl dům U bílého koníčka přestavěl a nad vchodem umístil dodnes zachovaný krásně malovaný domovní znak se svým monogramem B.T. a letopočtem 1716.   

      Vdova Trnělová dům prodala r.1741 Josefu Linhartovi a od něj ho koupil řezník Bőse. Vdova Barbora (v seznamu pravovárečníků r.1795 uvedena jako Tillerin vdova) pak prodala dům Janu Dollerovi. R.1814 uveden Franz Diller jako 5. na desce pravovárečníků. Kux uvádí "Dillerův hostinec U bílého koníčka". V této rodině zůstal dům do r.1877 (Rosa Dillerová si vzala r.1830 Josefa Liedermanna). Další majitelkou byla Terezie Baraczková (dříve Pitschmannová). Roku 11898 koupil starosta V. Socha hostinec od majitele haňovického pivovaru Jindřicha Wintera (uveden v seznamu pravovárečníků r.1895).

      V rozsáhlém domě byli i nájemci. Emil Artzt měl advokátní kancelář v 1. patře U bílého koníčka. 1.8.1900 zde byla otevřena první městská hudební škola Otakara Bradáče a zůstala do r.1909. Roku 1913 Socha nechal ve dvoře postavit sál pro první litovelské kino. Založili je podnikatelé Vaněk a Eckart, po roce 1922 Čs.obec legionářská. V r.1944 se pak kino stěhovalo do Lidového domu v Boskovicově ul. R.1950 byla v opuštěném sále zřízena dílna pro zlepšovatele Závodního klubu Křižík.

      Zubní lékař Ladislav Tauber začal od 30.10.1923 ordinovat U bílého koníčka, příštím rokem se přestěhoval do restaurace U Snášelů v Havlíčkově ul. Lékařskou ordinaci pak roku 1927 zřídil MUDr. Jan Bičík a r.1938 dům koupil od Sochovy dcery Miluše Koutné. Po roce 1950 zde ordinovali manželé Michálkovi.

      V hostinci se střídali nájemci, na přelomu století je uveden Antonín Oharczik. Po slečně Fr. Oharčíkové převzal "hostinec a hotel" roku 1929 hoteliér Fr. Letocha, který dříve býval na Rolnické záložně. Frant. Letocha zemřel 12.5.1948 a roku 1959 přešel znárodněný dům do majetku MNV (uvádí kronika), hostinec provozoval RaJ. V patře bývali místo lékařů komunální kadeřníci a po r.1994 Kosmetický salon Ludmila. Populární hospoda stále více chátrala, až byla zrušena r.1994. Restituovaný dům od paní Čapkové koupili Drexlerovi a zřídili zde fotoateliér.

           

 

      Dům Městského klubu byl v dnešní podobě postaven r.1898 na místě dvou starších domů podle plánů Z. Vodičky. V chodbě je deska s nápisem "An Gottes Segen ist alles gelegen 1688". Ta však byla podle Sedláka původně v rohovém domě č.773 v ul.Vlašímově.

            První zmínka o šenkovním domě s hostincem U zlatého jelena je z roku 1567, kdy byl jeho majitelem Alexander Wolf. V r.1583 jej prodal Jan Keczalek, který se odstěhoval do Zábřeha, Jakubu Blisskovskému, polesnému z Litomyšle. Dalším majitelem byl Hans Frenzel, písař pivovaru v Horní Dlouhé Loučce, který jej prodal r.1606 Casperu Kolbemu. Po jeho smrti dům koupil r.1616 Zacharias Hoffmann, který jej r.1629 prodal radnímu Thomasi Gundshaimerovi.

            Další zápisy přerušila třicetiletá válka, až r.1691 dům prodal mydlář Christian Zwicker, který jej vyženil s Catharinou Hertlovou. Dům s hostincem U zlatého jelena tehdy koupil za 2400 hřiven mydlář Frantz Hekerle. Další majitel byl r. 1699 Frantz Bauer, r.1754 jeho vdova Susanna a r.1759 její syn, řezník Anton Bauer. Ten již po roce dům prodal řezníkovi Georgu Weitoschovi, r.1782 pak přešel na jeho syna Johanna Weitosche.

            V r.1813 koupil dům a hostinec U zlatého jelena Johann Winter, Weitoschův zeť. Je uveden jako 2. na desce pravovárečníků. Dle Kuxe zde byl ještě ve třicátých letech "Wintrův hostinec U zlatého jelena", v r.1834 jej ale koupil úředník olomouckého magistrátu Karl Hrabal. Od něj pak r.1841 magistrátní rada Dominik Gallasch. Po r.1884 dům s hostincem vlastnil Rudolf Wachler.

            R.1898 dům koupil spolek litovelských Němců a nechal přestavět na Deutsches Haus, v přízemí zůstal hostinec, v patře divadelní sál. Po roce 1945 byl přejmenován na Národní dům, r.1954 vznikl Okresní dům osvěty, který se r.1960 změnil na Závodní klub ROH. Současně s Domem osvěty se r.1954 do přízemí přestěhovala ze Sochovy vily v Husově ulici i městská knihovna, r.1998 našla nové místo na Náměstí Svobody. Po výběrovém řízení získala v listopadu 1999 uvolněné prostory po knihovně firma Pro-Sport Martina Václavka a R. Podoly z Olomouce, která byla dosud v Palackého 881. R.2002 se prodejna přestěhovala do Poděbradovy ulice a bývalou knihovnu uvolnila pro výstavní sál Městského klubu.

            Od r.1992 se Závodní klub změnil na Městský klub. V suterénu byly v osmdesátých letech zřízeny Závodním klubem restaurační prostory, v letech 1993-2000 pronajímané komerčně.

            V zadním křídle domu v Husově ulici získala po roce 1945 kanceláře vojenská správa, po roce 1960 internát zemědělské školy. Při nedostatku prostor pro základní školy zde byly zřízeny učebny nižších ročníků.

 

            Vedle tohoto domu, při vyústění dnešní Husovy ulice, stávala od založení města jatka, Kuttelhof (č.153), s cimbuřím a pavláčkou. V 1. poschodí byly kontribučenské sýpky. Praporek na pavláčce oznamoval zahájení trhu. Objekt měl širokou bránu, za ní bylo po obou stranách po deseti jatkách řeznických mistrů. R.1860 se v jatkách propadla klenba Nečíze a tato část původně patrových jatek byla zbořena. Zůstala jen řada nízkých krámků, zbořených při přestavbě r.1965. Mezi jatkami a Městským klubem bývala úzká ulička podobná Šerhovní, ale nezaklenutá.

 

   

      Dům na rohu náměstí a Husovy ulice vznikl až přestavbou z r.1967, zachoval se jen renesanční dvojlodní suterén. Nejstarší známý majitel Zacharias Tropper dům r.1591 prodal za 1400 hřiven "českému" mydláři Vavřinci Hroznému. R.1602 dům koupil Daniel Rabl a r.1618 jej dědicové prodali Danielu Matthiasovi. Vdova se znovu provdala za Hanse Zhomase, ale po jeho smrti dům opět získal mydlář Hans Matthias.

      Další záznam se objevuje až r.1690, kdy dům vlastnil mydlář Franz Hekerle se ženou, vdovou po Heinrichu Wentzelu Stiefovi. Hekerle již r.1691 prodává mydláři Christianu Zwickerovi, vdova Susanna převedla r.1716 dům na druhého manžela, purkmistra Daniela Kempu a ten jej prodal r.1729 za 2000 zl. Frantzi Tirckovi (Türkhovi). R.1749 je majitelem jeho zeť tkalcovský mistr Andreas Müller. R.1791 byl dům se zahradami na Kabelově připsán vdově Barboře a od ní r.1805 koupil sedlák z Odrlic Franz Stoss. Dle Kuxe "Stoss, přikoupený, přistěhovalý sedlák, jediný Čech na náměstí". Ten je zapsán v seznamu majitelů pravovárečných domů z r.1814 na 55. místě.

      R.1828 prodal Stoss dům v ceně 4800 zl. papírnickému mistrovi Johannu Hiklovi. Vdova r.1842 prodává manželům Dostalovým a po r.1884 je spolumajitelkou Marie Spurná, rozená Dostalová. R.1865 byl v bytě Ignáce Spurného v 1. patře založen první český spolek Měšťanská beseda. Jan Dostál zřídil první českou hospodu na náměstí pod názvem U Hanáka. R.1869 se zde konala zřizující valná hromada Rolnické záložny. Kronika uvádí, že r.1925 rada povolila L. Spurnému, majiteli domu na náměstí č. 154, odbourati u jeho domu v Sokolské ulici zeď o 150 cm, upraviti ji a pokrýti taškami. Tím celkový pohled byl zlepšen a umožněn výhled na školy. R.1936 zdědila dům JIndřiška Kobližková (Spurná), r.1961 jí byl vyvlastněn, ale po restituci r.1992 jej od ní koupilo město.

Kromě hospody se v domě střídali v nájmu i jiní živnostníci. Po roce 1930 sem (z náměstí č.197) přestěhoval knihkupectví Vojislav Kunc, zemřel 25.2.1941. Po jeho smrti vedla obchod Božena Kuncová, dcera jeho bratra, knihkupce ve Vysokém Mýtě. Knihkupectví zde zůstalo i po roce 1950 jako n.p. Kniha. Střídali se vedoucí Bohumil Drda (1951-53), Jar. Skoumal (1954-64), Marie Šiková (1964-72). V letech 1965-1967 byl historický dům zbořen a postaven nový činžák. Do přízemí se vrátilo knihkupectví, přechodně umístěné v domě č.756. Po normalizaci se ve vedení knihkupectví rychle vyměnili Rudolf Svoboda, Helena Kráčmarová, Věra Gažarová a od r.1974 Pavla Válková. Po privatizaci koupilo dům město, knihkupectví pronajala Pavla Válková, od r.1996 Petr Linduška.

            V roce 2000 zřídilo město místo bytu vedle knihkupectví Informační centrum, ve výběrovém řízení vyhrál Viktor Kohout a přestěhoval sem svoji cestovní kancelář z ul. Vítězná.

 

 

      Prvním známým majitelem tohoto pravovárečného domu byl r.1590 Jiří Sládek, nazývaný v německých zápisech také Jirg der Meltzer vulgo "der Gimpel", pochovaný 21.1.1601 v kapli sv. Jiří. Dům vlastnil prokazatelně již v r.1590. Dalšího držitele domu, Mertena Troppera (Sedlák píše Martina), uvádějí teprve záznamy v gruntovních knihách z roku 1618 a 1623. V roce 1629 již patřil dům Mathesi Jankemu. Další záznam pochází až z roku 1689, kdy byl majitelem Christian Meixner. V roce 1711 koupil dům v ceně 1600 hřiven od jeho dědiců Augustin Miller. Po jeho smrti zdědila v r.1746 dům v ceně 900 hřiven vdova Anna Rosina Müllerová. O dva roky později přešlo vlastnictví nemovitosti v ceně 1000 zl. na jejího nového manžela, soukenického mistra Frantze Stocka. Po jeho smrti v roce 1760 připadl dům s pozemky opět vdově Anně Rosině Stockové.

     Její dědicové jej v roce 1774 prodali za 1700 zl. Frantzi Linhartovi. V roce 1802 vydražil dům s polnostmi z pozůstalosti F.Linharta za 5205 zl. mlynářský mistr Johann Kopp. Koppovi dědici z Horního Města u Rýmařova prodali dům v roce 1818 za 5205 zl. Josefu Drechslerovi, pekařskému mistru bílého pečiva v Litovli a zeti J. Koppa. Zápis majitele do pozemkové knihy byl proveden až 26.2.1835, ale na desce majitelů pravovárečných domů (v mázhauzu knihovny) je Josef Dröchsler uveden pod č. 51 již roku 1814. K.Sedlák ale uvádí v letech 1807-35 soukeníka Franz Geldnera a teprve 1835-1843 Josefa Drexlera.

      Vzápětí byl dům s pozemky v ceně 3920 zl. připsán na základě kupní smlouvy z 23.3.1829 manželům Josefu a Marii Plenařovým. Od nich koupil dům v r.1843 za 4000 zl. Franz Peck, po jeho smrti jej v ceně 3800 zl. zdědil r.1862 Ferdinand Peck. Po roce 1884 získali dům manželé Heinrich a Amalia Michlovi, Michl měl punčochářské řemeslo. Roku 1900 je na seznamu majitelů domů uvedena Františka Nimrichtrová (rozená Michelová). V té době zde měl v nájmu moučný obchod a pekařství Pavel Valovič.

      Manželé Václav Koldus a Antonie (rozená Churavá) koupili dům 22.12.1922 za 45.000 Kč. Pekař Václav Koldus zde měl živnost až do zrušení 4.4.1949. Manželé Churaví koupili dům 15.3.1956 za 14.000 Kč. Roku 1970 jej prodali městu.

      Mimo majitelů byly zde i živnosti nájemců. Josef Petlan r.1893 přeložil zámečnictví z Unčovské ulice (Masarykova 763) do domu p.Michla na náměstí č.9 (firma založena r.1886). Později inzeruje prodej velocipédů Ferd. Tichý a Josef Petlan (zemřel 28.3.1929), od r.1926 František Petlan, ten je r.1930 už uveden v Sokolské 136. Z dalších živnostníků zde byli v nájmu: knihař Karel Šincl a autodopravce Stanislav Richtr. Po zrušení Koldusova pekařství komunální sběrna čistírny a květinářství.

      V r.1990 zřídil ing. Petr Dolinský květinářství Pinie, to se r.2003 odstěhovalo do vlastního domu v ulici Husově. Dům byl pak r.2004 nákladem města restaurován a na místo květinářství přišlo z Masarykovy ulice PM studio ing. Pavla Macháčka.

 

 

      Nejstarší zmínka o tomto pravovárečném domě pochází z roku 1592, kdy jej koupil Bernart Tropper za 700 hřiven od Martina Neysera. Dům vyhořel při rozsáhlém požáru severní části města 25.4.1623. R.1623 jej koupil jako spáleniště Hans Tropper. Po jeho smrti jej získal Georg Perlet a r.1629 byl připsán Hansi Pilatovi. Ten jej po dvou letech prodal Danielu Rabelovi.

      Další záznam pochází až z r.1707, kdy jej koupil purkmistr Augustin Stieff pro svého syna Johanna Martina Stieffa, městského písaře, od purkmistra Christiana Zwittera, který jej zdědil po Marii Altové. Stieff, už jako rychtář, prodal dům r.1729 Johannu Grussovi a od něj jej po čtyřech letech koupil řezník Johann Michael Preyer. V r.1747 prodal dům lékárníkovi Johannu Jürgensovi a r.1765 jej vdova připsala na druhého manžela Andrease Humela, ale vzápětí jej koupila Theresie Langerová. Po její smrti r.1776 dům vydražil purkrabí Martin Ulrich a r. 1784 jej prodal řezníku Frantzi Weitoschovi. R.1780 koupil tehdejší rychtář Jan Karl Schrack od vdovy Rosiny vybavení lékárny po zemřelém Jüorgensovi a přestěhoval ji do Boskovicovy ulice č.783. R.1789 závětí přešel dům na vdovu Josefu, znovu provdanou Michalkovou, r.1799 na syna z prvního manželství Franze Weitosche, ale r.1806 jej Josefa Michalková koupila zpět. V seznamu pravovárečných domů z let 1795 i 1814 je uváděn pod číslem 47 hrnčíř Laurenz Michalek.

      Ve třicátých letech 19.st. uvádí Kux "vdova Michalková", ale ta už r.1822 dům prodala soukenickému mistru Karlu Gallaschovi. R.1826 jej koupil kožešník Josef Czapka a prodal r.1832 Theresii, vdově po Johannu Kostkovi. V exekuční dražbě jej po čtyřech letech koupil Czapka zpět. R.1844 dům koupili manželé Josef a Anna Nitschmannovi a od nich r.1851 Augustin a Maria Gőldnerovi. R.1854 se stali vlastníky Anton a Theresie Pitschmannovi a r.1858 druhý manžel vdovy Rufin Baratzek.

      Dalším majitelem byl český kupec Josef Šolc. Šolc patřil k zakladatelům litovelského Sokola a Sokolská jednota tady měla po svém založení roku 1874 své středisko, včetně malé tělocvičny. R.1878 koupil (dle Hrodka, který ale neuvádí Šolce) dům Josef Helekal (hostinský na Záložně) a r.1902 Vladimír a Terezie Helekalovi. Roku 1901 měl řezník Vladimír Helekal na této adrese učně, v řemesle pokračoval řezník a obchodník s koňmi Gustav Helekal.

      1.1.1933 byla v domě p.Helekala na náměstí otevřena první Rolnická družstevní mlékárna. Znárodněná mlékárna byla pak zrušena až r.1963.

      R.1960 převzal dům n.p. Pramen a o rok později předán Domovní správě. V letech 1965-1967 zde bylo přechodně po dobu přestavby domu č.754 knihkupectví. Prodejna Optiky se sem přestěhovala z Masarykovy 765, po r.1990 přešla do školy pro slabozraké na náměstí. R.1992 zde nakrátko bylo papírnictví, pak dům v restituci dostala zubní lékařka MUDr. Ludmila Wiedermannová.

 

 

      Další pravovárečný dům v této řadě je už v ulici Šafaříkově. Je uveden jako 43. na desce pravovárečníků. Roku 1747 byl majitelem Franz Engelmann, r.1814 je uveden Franz Klopper. Podle Kuxe zde kolem roku 1820 zřídil tkalcovský mistr Fr. Klopper v přízemní světnici první litovelskou kavárnu. Donat Ulirich píše, že punčochář Klopper byl prvním majitelem kulečníku. R.1895 již v seznamu pravovárečníků je Josef Fest. Bývalý majitel hlavního skladu tabáku zde měl palírnu a výrobu likérů. Josef Fest zemřel roku 1931, podnik převzal syn Josef Fest ml. Z nájemců je zaznamenán cukrář Hubert Fridrišek, který se sem přestěhoval r.1904 z domu paní Šnorové na náměstí 785.

Židovskou Festovu firmu arizoval za protektorátu Emil Ratz. Festova rodina zahynula v koncentračním táboře. Po válce se vedly spory o vrácení dědicům, ale r.1948 byla dosazena nár. správa. V domě byl sklad tabáku Jednoty Olomouc, v propojeném sousedním domě č.758 provozovna pekáren a cukráren. S přestávkou 1970-1979 (kdy byla na náměstí Svobody) zde byla sběrna chemické čistírny, po roce 1995 půjčovna videokazet Videoprivat. Když se půjčovna r.2004 přestěhovala do ul. 1. máje 787, prodejnu otevřela česká síť drogerií Clare.

 

 

      Sousední pravovárečný dům v Šafaříkově ulici už do současnosti nevydržel. Na desce pravovárečníků z roku 1814 je pod č.37 uveden majitel M. Polanski, roku 1895 manželé Anna a Josef Dostálovi. Na místě zbořeného domu Špádových byla 9.6.1982 zřízena Městská tržnice. Toto umístění se však neosvědčilo, pro trhovce bylo místo příliš odlehlé, mimo provoz a r.2003 byla tržnice definitivně zrušena.

 

            č.domu nové staré orient. parcela    Náměstí

 

             Severní stranu náměstí, kde je dnes jediný objekt Komerční banky č.762, tvořily původně tři domy (stará čísla 162, 163 a 164). Nejprve se stavebně propojily první dva - 162 a 163, při stavbě Záložny všechny tři. Začneme domem č.162 na rohu ulice Šafaříkovy.

            Pravovárečný a šenkovní dům se připomíná poprvé v roce 1569, kdy jej držel purkmistr Šimon Schaffer, r.1571 jej postoupil svému švagru Michelu Behmovi výměnou za jeho dům. Behm byl předním soukeníkem, v letech 1577 a 1582 purkmistrem. V r.1591 je uveden majitel Franz Tullitsch, r.1620 Michael Lang, 1687 Johann Lang, pozdější knížecí rychtář (1689-1691). Po jeho smrti vlastnila dům vdova Marie a od r.1700 její zeť městský písař Andreas Schul. Od r.1723 jeho syn Johann Joseph Schul a 1784 jeho dcera Anna Marie, provdaná Medlarzová. V r.1809 získal dům její syn, jirchářský mistr Karl Medlarz. R.1814 je uveden v seznamu pravovárečníků na 30. místě.

            R.1870 koupila oba objekty (162 a 163) Rolnická záložna a r.1885 je přestavěla na jeden reprezentativní dům pro českou společnost, sídlo Měšťanské besedy.

           

 

 

        Prostřední dům koupil r.1571 Hans Grieff od Viktora Bechyňského, vrchnostenského správce v Pňovicích. Dalším majitelem byl Martin Němčický, důchodní písař úsovského panství, který dům prodal soukeníku Zachariasovi Tropperovi. V r.1617 vlastnil dům Wenzel Rabel, vdova Catharina se znovu provdala za Albrechta Tiluschku, knížecího pojezdného. R.1625 koupil dům od svého švagra Tilluschky Georg Rabel. Tehdy se již v domě nacházel hostinec U černého medvěda (znak medvěda je nyní ve dvoře), první hostinskou byla Barbara Wollingerová.

            V r.1687 přechází dům do majetku Philipa Jacoba Kostky, rychtáře a purkmistra. Pak jej zdědil syn Karl Joseph, rovněž purkmistr (r.1760 užíval i predikát von Liebinsfeld). R.1770 prodává dům s hostincem a polnostmi za 5700 zl. Josephu Benediktu Aicherovi von Aichenegg a ten již po dvou letech Johannu Wenzlovi Schneiderovi. R.1802 dům zdědil syn Anton Schneider, železář, magistrátní rada a v l.1822-1832 v čele města jako zastupující purkmistr. V seznamu pravovárečníků z r.1814 uváděn na 24. místě. Podle Kuxe kolem r.1830 "patřila polovina dnešní Záložny veselému starému mládenci Weisgerberovi, druhá purkmistru Schneiderovi, který zde měl hostinec U černého medvěda a syn v přízemí obchod železem a smíšeným zbožím".

            R.1837 zdědil dům s vysokými dluhy syn Wenzl Schneider a r.1847 jej pak v dražbě koupil Jakob Trawniczek. Od něj r.1858 dům s hostincem koupil Roman Niessl. Od Niessla r.1870 dům koupila Rolnická záložna (Smyčka: Rolnická záložna koupila dva domy od Tyroláka Nuihsla) a hostinec s názvem Záložna se stal střediskem Měšťanské besedy.

            Při přestavbě r. 1885 stavitelem Čeňkem Vodičkou z Uničova vznikl nový sál v 1. patře. K další přestavbě stavitelem Doušou došlo v letech 1911-13, kdy byl přikoupen ještě vedlejší dům (č.164 dědiců Slavíčkových ?). V dubnu roku 1912 se do nových místností v patře nastěhoval peněžní ústav, 5. ledna 1913 byl slavnostně otevřen secesní divadelní sál. V 1. patře byly prostory banky, v přízemí zůstaly obchody. Ve 2. patře se po přestavbě střídaly kanceláře a byty lékařů apod. Měl zde kancelář známý advokát Panovský, po neshodách s vedením Záložny odešel do domu paní Šnorové (Smyčka), od r.1917 veterinář Dr. Jahoda, r.1921 Anna Jahodová také nabízí textil (s adresou hotel Záložna).               

            V restauraci se vystřídala řada nájemců, obvykle významných osobností ve městě. Hostinský Dostál přišel do Litovle v 19. st. z Loštic a stal se vůdčí osobností boje za českou Litovel i redaktorem Litovelských novin. Od r.1903 byl hostinským Josef Lakomý, v letech 1919-27 František Letocha, 1927-45 Metoděj Anton. Po roce 1948 byl podnik znárodněn, ve správě se vystřídaly Čsl. hotely n.p., 1950-1952 sokolské družstvo Vzlet a konečně n.p. RaJ. Při malé privatizaci v roce 1992 pronajala restauraci a hotel firma Vimex (Jaromír Vavrouch), nájemcem sálů v 1. patře je Městský klub.

            Roku 1963 byl dům převeden na n.p. RaJ, 19.3.1991 koupila dům Komerční banka a vrátila sem finanční úřadovny. Od r.1998 je vlastníkem domu město.

 

 

        č.domu nové staré orient. parcela    Náměstí

 

      Nejstarším známým majitelem bývalého rohového domu u Masarykovy ulice byl Veit Kürschner (1540-66) pak Jonas Főrdtner (1590- 1592) a Jan Gürtler (1686-89). V letech 1714-19 dům vlastnil soukeník Bernard Walker, vdova Terezie si r.1730 vzala perníkáře Jiřího Kopeckého. Pak se střídali voskáři a perníkáři: František Vyrazil (1730-57) a Jan Vyrazil (1757-63). Po jeho smrti si vdova Rosina vzala Jana Sarkandera Heintze (1763-95) a po něm převzal dům nevlastní syn Franz V. Vyrazil (1795-1802). Vdova Kateřina si pak vzala MUDr. Antonína Kleina, syn Ant. Klein pokračoval v perníkářské živnosti (1827-57). Kolem r.1857 koupil dům původně nájemce hostince Jan Wozak (Wossak) a kupní smlouvou r.1905 připadl poslední díl bývalých tří pravovárečných domů Rolnické záložně.

      Už v 18. st. zde bývalo železářství, r.1780 je vlastnil Václav Hermann a pak Anton Schneider, který byl majitelem sousedního hostince U černého medvěda. 1.10.1894 oznamuje František Řezáč, že převzal obchod smíšeným zbožím a prodej uhlí od Josefa Zezuly v domě Rolnické záložny. V důsledku přestavby Záložny přestěhoval roku 1910 F. Řezáč svůj obchod do domu pana Wrtala vedle radnice.

      Po přestavbě r.1912 byla i v přízemí zřízena banka, po znárodnění jako sloučená Spořitelna a Záložna. Finanční ústav zde zůstal do zrušení okresu r.1960 V letech 1960-63, kdy se boural Smékalův obchodní dům (Náměstí 785), bylo využito uvolněného objektu banky a provizorně se sem odstěhoval prodej potravin (1. patro a bufet v přízemí). Když se Pramen vrátil do nového objektu č.785, zřídil v 1. patře Závodní klub ROH klubovnu s občerstvením, přízemí využíval RaJ jako vinárnu. Od r.1991 prostory v patře i přízemí využívá Komerční banka.

        

 

      Záložnou jsme ukončili kruh pravovárečných domů kolem náměstí, další následují po obou stranách hlavní ulice k Olomouci. Až do roku 1918 se jmenovala Olomoucká (jméno je poprvé zaznamenáno r.1567), po vzniku ČSR Wilsonova, v letech 1939-45 Strasse der SA, 1945-1963 Stalinova. Po odsouzení Stalinova kultu r.1962 měla být Gottwaldova, ale pak byl roku 1963 zvolen název Ulice 1.máje. Rohový dům lékárny jsme zaznamenali už při popisu náměstí, na něj navazuje dům zvaný "Šustrák".

      Patří k nejstarším pravovárečným domům ve městě. V 18. st. tady byl jeden z posledních soukromých pivovarů. R.1778 byl ubytován u tkalcovského mistra Šebestiána Trávníčka císař Josef II., kolem r.1793 francouzský emigrant, princ de Condé se svým průvodem. Na 20. místě seznamu pravovárečníků je uveden majitel Kar. Trawniczek.

   Na přelomu 19. století patřil dům rodině Schusterů (Šustrů), měli zde obchod střižním zbožím. Anna Šustrová zemřela v říjnu 1893. a obchod převzal Jan Schuster. Přes německé jméno se hlásil se od počátku k české straně a jako zámožný muž byl platnou posilou. Od r.1899 byl po 20 let členem městského zastupitelstva, zemřel 17.7.1928.

Šusterův dům je bezprostředně spojen s litovelským školstvím. Již r. 1896 po založení Zimní hospodářské školy se (do postavení vlastní budovy) vyučovalo v zadním traktu domu v Poděbradově ulici. Opětně po založení reálky v letech 1901-04 propůjčil Jan Schuster svůj dům. Škola zabrala celé první poschodí zadního traktu, v přízemí byla ředitelna. Učebny byly pak bezprostředně v dalším roce využity i pro novou dívčí měšťanku. Ještě po roce 1909 sloužily tyto prostory škole, když zde byla umístěna hudební škola Měšťanské besedy, vyučovalo se v přízemí až do r.1917, kdy se odstěhovala přibližně na současné místo.

V rozlehlém domě bylo v nájmu několik živnostníků. 15.12.1923 zde otevřela prodejnu firma Baťa, po znárodnění n.p. Obuv. Od r. 1991 pokračoval v prodeji obuvi Jiří Pecinovský a krátce Milan Mojdl. Po opravě fasády v roce 1998 prodejnu pronajal od města vietnamský obchodník Nguyen Duc Hai.

      V pravé přední části domu bývalo papírnictví Rudolfa Mazáče (zal. 1892), předtím krátce na náměstí v objektu Záložny a v Palackého 76. R. 1925 prodal závod knihařský a papírnický Fabianu Lakomému, který měl do té doby dílnu v Masarykově ul. 166. Po r.1993 pronajal část bývalé prodejny hraček (někdy v šedesátých letech rozšířené až do sousedního domu č.790) Vlastimil Habermann a zachoval zde sortiment hraček a sportovních potřeb. R. 2002 sem pan Habermann přenesl i svoji firmu REGO (počítače), dosud v Poděbradově ulici 751. V r.2005 počítače již prodávala firma Sajm computers.

            Rozsáhlý dům s pavlačovými byty postupně chátral, při privatizaci bylo ve hře 7 majetnických podílů. Ty nakonec vykoupilo město a koncem století se pustilo do nákladné opravy. V přízemí zůstaly zachovány obchody, v 1. a 2. patře vzniklo 14 bytů a v podkroví 11 garsoniér, přístup byl vyřešen zajímavým vnějším bezbariérovým výtahem. Opravu provedla stavební firma Josefa Dvořáka z Lanškrouna, kolaudace proběhla 3.7.1998.

            V zadním traktu do ulice Poděbradovy vznikly nové prostory, pronajaté Všeobecné zdrav. pojišťovně, lékařské ordinaci a logopedické poradně. Mimo to je zde prodejna textilu a galanterie.

 

           

     

            Na rohu Havlíčkovy ulice je rozsáhlý pravovárečný dům s bočním a zadním traktem. Prvním známým majitelem je Martin Ryssianke (Ryšánek), který r.1589 dům prodal Veitu Zwitterovi. V r.1610 to byl Hans Zwitter a po jeho smrti r.1623 bratr Elias Zwitter. Ten prodal r.1625 nemovitost Hansi Gürtlerovi.

            Další záznamy se objevují až koncem 17. století. V r.1689 dům vlastnil Georg Ambros Biersack, v r.1699 jeho syn, švec Hans Biersack. Po jeho smrti dědila Juliana Biersacková, která dům v r.1722 prodala svému manželovi, městskému rychtáři Andreasi Rőschovi. Jeho vdova Anna Elisabetha odstoupila dům r.1777 svému zeti, akademickému malíři Johannu Sarkanderovi Sonnenleuterovi (či Sonnleuthner).

            V r.1786 dům vyženil se Sonnenleitnerovou dcerou Susannou Georg Dostal a po jejich smrti r.1810 dům vydražil prýmkařský mistr Erasmus Hiebner, uvedený jako 23. na desce pravovárečníků. V rodině Hiebnerů, či Hübnerů dům zůstal až do půlky 19. století. R.1841 byl přepsán na Floriana Hübnera, v osmdesátých letech patřil Rose Käuflerové a po r.1900 jsou uváděni Adolf a Rosa Käuflerovi.

            Je zde uvedena prodejna textilu Adolfa Käuflera, v r.1910 ohlašuje likvidaci živnosti a 1.3.1911 převzal obchod Alois Cerha, r.1933 vyprodává zařízení obchodu a končí. Již dříve však inzerují obchod obuví a oděvy bratři Hudečkové a Křenek a synové prodej hraček. Po znárodnění zde zůstala prodejna hraček a sportovních potřeb. Po restituci se stali majiteli manželé Blinkovi, kteří požádali r.1999 město o podporu pří opravě památkově chráněného objektu.

            Roku 1992 otevřel místo prodejny hraček (ta se omezila jen na část v Šustráku) Arnošt Kabelík reprezentativní zmrzlinový salón a cukrárnu. Po neúspěchu podnikání zabrala r.1997 polovinu trafika (musela odejít z opravovaného Langova domu na náměstí), cukrárnu převzala paní Hejná na lahůdkářství. Po dvou letech Manželé Hejní zřídili prodejnu na náměstí. Na místo lahůdkářství (ale vchod z Havlíčkovy ulice) se přestěhovala vazárna věnců Ivany Benešlové, dosud v Havlíčkově č.631.

 

 

 

      V Havlíčkově ulici je ještě jeden pravovárečný dům, uvedený na 36. místě seznamu pravovárečníků. Roku 1795 byla majitelkou vdova Sonnenleuterová, roku 1814 I. Sonnenleiter. 17.6.1882 se přihlásil do Litovle a ubytoval v tomto domě Leon      Grabscheid, knihvazač ze Lvova (nar.1845). Jeho manželkou se stala Auguste Jahodová, dcera majitele tiskárny na náměstí. V roce 1891 zde měl živnost obuvník Karel Schwenk, ale majitelkou domu byla Marie Spurná.

            Roku 1927 zřizuje Jan Blechta sklenářství ve svém domě (předtím byl v Jungmannově ul. 731). Roku 1930 zřídil při svém domě, "který svého času koupil od pokladníka městské spořitelny Lad. Spurného", nový výklad.

            Blechtovo sklenářství roku 1950 převzaly Domácí potřeby, od r.1977 zde Komunální podnik zřídil pohřebnictví. Majitelem domu a vedoucím pohřební služby Hramdop je nyní Josef Hradil.

 

 

      Po této odbočce se vrátíme na západní stranu ulice 1.máje. Za potravinářskou samoobsluhou je další pravovárečný dům č.786. Původně renesanční dům byl již v 17. st. spojen s rozlehlým zadním křídlem do Boskovicovy ulice. Historická dispozice byla zrušena při zásadní přestavbě r.1907 podle návrhu V. Volného.

            Prvním známým majitelem v r.1606 byl Wenzel Kasparke. Brzy poté přešel dům na Mertena Hoffmanna, který jej r.1610 prodal za 1200 hřiven koláři Jacobu Seylerovi. V r.1616 vlastní dům Ursula Seylerová a po ní r.1626 Wentzl Fleischer. Od sirotků po něm koupil dům r.1633 bratr Hans Fleischer. Dalšími majiteli jsou syn Hans a vdova Anna.

            Potom známe majitele až po třicetileté válce. Kolem r.1690 to byl Mathias Seyfert, po něm r.1698 Franz Pauer a r.1699 dcera litovelského mezuláníka Melchiora Knappa, která se provdala za Mauritze Engelmanna, na nějž byl dům r.1700 zapsán. Engelmann prodal dům r.1713 za 1300 zl. Wentzlu Fabiankovi a ten hned následujícího roku perníkáři Johannu Wyrazilovi. R.1748 jej zdědil Anton Wyrazil a r.1751 jej prodává Johanně Girzikové (Jiříkové). Od ní koupil nemovitost r.1767 purkmistr Anton Kurschner pro svého syna stejného jména, úředníka chudobínského panství. R 1783 dům koupil Johan Krczek.

            Na základě dohody Krczkových dědiců proběhla r.1806 dražba, v níž získala dům dcera Eleonora Krczková, provdaná Reinhardová, zapsaná jako 35. na desce pravovárečníků. R.1832 prodala dům mydláři Karlu Sieberovi a r.1842 jej koupili manželé Franz a Rosa Dvorzakovi za 4220 zl. Již po dvou letech dům prodali manželům Franzi a Anně Hüblovým. Dalším majitelem byl F. Hübl mladší a r.1899 Ferdinand Hübl.

            Spisovatel Fr. Hluchý vzpomíná: "Obchod mého otce byl v domě u Šustrů v hlavní ulici z náměstí k Olomouckému předměstí. Naproti byl hostinec U Snášelů, odkud jsem nosíval otci někdy pivo. Do nálevny se vcházelo z prostorné síně, do této širokými vraty, opatřenými velkým železným klepadlem. V síni stál v koutě řeznický špalek k vysekávání masa, neboť hostinský Snášel byl též řezníkem. V domě u Snášelů byl jsem jako doma." Později je už hostinec U Snášelů v ul.1.máje č.193.

            Roku 1891 je zde řezník A.Rosta, roku 1898 pekař Karel Macháček, od něj tehdy koupil dům poslanec Josef Svozil. V zadním traktu měl redakci Selské stráže. Svozil si však brzy postavil vilu na Olomouckém předměstí a r.1900 již byli majiteli domu manželé Josef a Marie Dostálovi. Mimo Dostálova řeznictví zde měl obchod obuví Florian Krist. Po Josefovi Dostálovi nastoupili řezníci Jan Dostál (1922) a Otakar Dostál (1940). Roku 1948 byla dosazena do řeznictví národní správa a Masna zde měla nucený výsek. Od r.1992 provozuje řeznictví Marie Dvořáková, po r.2000 prodejna Hanáckého masokombinátu. Prodejnu nuceného výseku otevřela M. Dvořájoiová v zadním křídle domu v Boskovicově ulici.

            Ve druhé prodejně v témž domě bývala cukrárna Stanislava a Karla Hudečka. Roku 1925 mohl cukrář Hudeček v domě řezníka Dostála podávat čaj, kávu, čokoládu a jiné teplé nápoje. Před válkou převzal Petzinovu cukrárnu na náměstí. Pak zde byla prodejna galanterie a koženého zboží, spojená s protější prodejnou Baťa. V letech 1928-1949 zde měl Josef Rudolf drogerii U černého psa. Od devadesátých let je zde textilní prodejna a galanterie majitelky domu Marie Dvořákové.

 

 

            Sousední pravovárečný dům je dnes ve velmi špatném stavu. Nejstarším známým majitelem byl roku 1605 Kašpar Kolb, od r.1606 Martin Tymel.V letech 1590-1606 byl majitelem domu č.709 - papírnictví a 1592-1605 domu č.793 na náměstí. R.1626 byl majitelem domu Friedrich Fürtner, předtím v letech 11610-11620 měl dům 683 v Komenského ul., od r.1625 dům č.757 (Šafaříkova). Roku 1626 byl majitele domu Kryštof Preyer a r.1660 pastor Hans Georg, v letech 1672-76 byl purkmistrem. V roce 1687 byl majitelem domu vnuk slavného primátora J.Stieffa (Kux), 1696-1717 purkmistr. V roce 1687 byl majitelem domu vnuk slavného primátora J.Stieffa (Kux), 1696-1717 purkmistr, 1714 primátor, +1719, od 1713 měl dům 780 (vedle staré pošty).

Dalšími vlastníky byli Jan Zillich (1716-1745), řezník Kašpar Preyer (1746-1751), ten v letech 1750-59 vlastnil dům č.166 (cechovní dům řezníků v Masarykově ulici). Kolem roku 1750 patřil dům Josefu Tillerovi, který v r.1764 získal koncesi k provozování c.k.loterie, byl zde také sklad tabáku (abalda).

V letech 17561-1764 byl majitelem kupec Jakub Keller a pak Gertruda Kellerová (1764-1771). V tomto domě býval jeden z nejstarších kupeckých krámů ve městě. Kupecký rod Kellerů se v Litovli uvádí již od r.1634 (Tobiáš Keller, Jakub Keller). Dalšími majiteli byli řezník Antonín Pauer (1771-1777), Ignaz Köller (1777-1810), sládek Matyáš Feral (1810-1836), který je uveden na desce pravovárečníků roku 1814. Nade dveřmi do síně se zachoval monogram M.F.

Roku 1837 koupil krám v dražbě bohatý kupec František Hübl, znak kotvy s iniciálami F.H. dosud vidíme nad vchodem do krámu. Jeho otec byl šafářem Terschova panství v Chudobíně. Patřil k nejbohatším lidem v Litovli, získal všechny státní monopoly (tabák, kolky, sůl, loterie). Roku 1844 přikoupil i sousední dům č.786 a pozemky na Čihadle a u Studánky. V publikaci "50 let obchodního grémia" je jeho portrét a vyobrazení interiéru krámu. Zemřel r.1876, obchod postupně vedli jeho synové, ale přivedli jej k úpadku.

Roku 1892 obchod pronajal Stanislav Smékal, který navázal na starou tradici. Měl zde živnost do r.1898, kdy ji přenesl na náměstí. Poslední majitelé rodiny Hüblů byli Julie a Ferdinand Hüblovi (1899-1923). Koloniální obchod vedl pan Formánek a od 1.6.1901 se jej vystřídal Tomáš Rohleder, r.1932 získal na dům předkupní právo a koupil jej r.1934. Mezitím ovšem r.1908 koupil protější dům č.626. Koloniální obchod převzali Ferdinand Hübl (1911) a pak Antonie Hüblová (1923-1934).

Roku 1919 otevřel po návratu z vojny Josef Rudolf v domě F. Hübla ve Wilsonově ulici drogerii U černého psa (před válkou byl na náměstí), po roce 1928 se drogerie stěhovala do sousedního domu č.786.

V květnu r.1928 byla v domě vdovy Hüblové zřízena tiskárna Bohumila Dvořáka, V květnu r.1928 byla v domě vdovy Hüblové zřízena tiskárna Bohumila Dvořáka, r.1934 dům koupili Jan a Marie Rohlederovi a v letech 1933-1949 provozoval Jan Rohleder tiskárnu. Po znárodnění ji převzala Moravská tiskárna n.p. a na příkaz ministerstva informací byla v březnu 1952 likvidována.

 Dům byl 8.2.1960 znárodněn pro Oblastní komunální služby, 14.3.1963 převeden pod Domovní správu. Po zrušení tiskárny zde byla družstevní opravna rádií a televizorů.

24.1.1991 byl dům v restituci vrácen Marii Rohlederové a Zdeně Nesetové (dcera tiskaře Jana Rohledera), od nich jej koupil r.1993 Arnošt Kabelík a zřídil ve dvoře cukrárenskou výrobu pro svoji cukrárnu v č.790, tu pak převzala i paní Taťána Hejná (2000-07) jako výrobnu lahůdek. V letech 1993-94 otevřel Kabelík v zadním traktu domu do ulice Boskovicovy hernu, pak zde byla prodejna bytových doplňku paní Patákové (1994-96) a od r.1996 zámečnictví Evžena Vymětala.

V prodejně se vystřídalo několik nájemců. Textilní obchod DUHA Vietnamce Nguen Duc Hai (1996-2003), jinak dále prodával na stánku v podloubí u firmy RaK (Češi mu říkali Honza, což on přijal a měl to i na domovním zvonku). V levé části otevřeno r.1998 Pm studio a prodejna kancelářských potřeb ing.Macháčka, ta se pak odstěhovala do Masarykovy ulice a nahradila ji Švadlenka Magdaleny Bartoňové a konečně půjčovna video kazet (2004-06).

Arnošt Kabelík dům r.2003 prodal Vladimíru Habermannovi, který zde otevřel cestovní kancelář pro Chorvatsko. V přízemí i v patře má krásné valené klenby, kde si majitel zřídil stylový byt, fasáda ale zůstala zdevastovaná, neboť oprava byla s ohledem na požadavky památkářů zastavena.

 

 

      Pravovárečný dům z renesanční etapy výstavby města byl v r.1907 přestavěn podle návrhu O. Douši. Další přestavba interiéru i fasády proběhla v r.1937 a poslední roku 1994.

      Prvním známým majitelem byl Stephan Tarko, od něj v r.1607 koupil dům za 1000 liber radní Elias Zwitter a r.1635 jej prodal synovi Christianu Zwitterovi. Ten jej hned po roce prodal Jonasi Bietnerovi.

      Další informace se objevují až na konci 17. st. R.1687 dům od dědiců Christiana Sündermanna koupil Johann Schneider. Vdova Susanna jej prodala r.1717 synovi Franzi Schneiderovi a r.1766 byla majitelkou vdova Susanna. R.1774 zdědila dům dcera Veronika, vdova po zámožném měšťanu Frantzi Morici Engelmannovi, který vlastnil tři pravovárečné domy. Veronika prodala dům r.1776 Vendelínu Büsserovi a ten po dvou letech Johannu Jordanovi. Je uveden jako 29. na desce pravovárečníků v letech 1795 i 1814. V rodině Jordanů pak dům zůstal 65 let.

      V r.1820 dům po otci Johannovi zdědil syn Franz a až r.1843 byl prodán Antonu Pőschlovi. Vzápětí pak přešel majetek na vdovu Theresii, znovu provdanou Bureschovou. Ta dům r.1843 prodala Franzi Grafovi. R.1863 Theresie Grafová prodala dům Josefu a Františce Špičkovým (patřil jim ještě r.1895). Na konci století přešel dům do majetku Antonína a Cecilie Matějových. Mistr pekařský Matěj byl členem 1. českého zastupitelstva.

            Po Matějovi převzal pekařskou živnost Bořivoj Blahůnek, roku 1937 se však odstěhoval do Vítězné č.188. R.1937 dům koupil od pekaře Matěje a adaptoval obuvník Antonín Fröml, který přesídlil z ulice Jungmannovy. Po uzavření živností zde zůstala družstevní opravna hodinek. Až roku 1994 po renovaci domu zde otevřel první soukromou lékárnu Mgr. Miloš Freml a MUDr. Iveta Fremlová v patře Ústav léčebné kosmetiky.

  

 

            Pravovárečný dům na rohu ul. 1.máje a Havlíčkovy je renesančního původu, prodělal ale radikální přestavbu v r.1903 stavitelem Doušou. Při opravě se našel pískovcový blok s letopočtem 1561, monogramem HS a znakem dvou zkřížených punčoch, německý nápis hlásal "Kde Bůh přebývá, tam je požehnání".

            Dům je poprvé připomínán r.1606, kdy patřil purkmistrovi Michelu Noskovi, od jeho dědiců koupila r.1622 dům za 2000 hřiven vdova Dorota a r.1626 jej prodala Georgu Handtschkemu. Od něj koupil dům r.1635 knížecí rychtář Johann Pilatus, již v následujícím roce jej ale získal Hans Sattler zvaný též Seyler.

            Třicetiletá válka přerušila sled záznamů, až v r.1687 je znám majitel Johann Luniaczek a po jeho smrti r.1696 Thobias Luniaczek. Ten dům v r.1734 prodal soukeníkovi Antonu Winklerovi. R.1742 koupil dům za 1680 zl. Donat Ulrich a vlastnil jej až do r.1766, kdy jej prodal Josefu Breyerovi. V r.1766 vydražil dům za 1612 zl. úředník chudobínského panství Josef Fiala. Po Fialově smrti v r.1810 získal nemovitost Ferdinand Neumann, ale už po roce prodává řemenářskému mistru Franzi Protzovi, který je uveden jako 26. na desce pravovárečníků. Ani on nedržel dům dlouho a r.1816 prodává řezníkovi Josefu Pollaschkovi. Ten pak dům prodal r.1833 Franzi Mazankovi z Chořelic. Po jeho smrti byl dům r.1834 připsán novému manželu vdovy Francizsky, Mathiasi Pospischilovi. Od osmdesátých let dům patřil Antonínu Snášelovi (ještě r.1899), po r.1900 jej vlastnili Karel a Antonie Kašparovi. Jako "majetek pana Kašpara" se uvádí i ve třicátých letech 20.století.

            R.1905 se na roh Olomoucké a Havlíčkovy přestěhoval obchod Anežky Šlehovrové (adresa "v novostavbě hostince U Snášelů" znamená, že se tehdy přestavoval). Od 1.4.1917 oznamuje A. Šlehovrová převzetí bývalé drogerie a vinárny na náměstí.

            Ve 20. století se uvádí "hostinec U Snášelů" zde, v 19. století byl pod tímto názvem hostinec v ul.1.máje č.786. Kronika uvádí, že 1.6.1904 zemřel náhle hostinský "U Snášelů" Jan Zemánek, vzor starých hospodských. Roku 1914 píše kronika, že v hostinci pana Zemánka byla založena Učňovská besídka. Později zde byl hostinský Bittner a Marie Bittnerová ještě v roce 1949, kdy se akční výbor rozhodl hostinec zrušit.

            Mimo hostince zde byla textilní prodejna Josefa Sosny (1920), Marie Štěpánové (1928-39), Oldřicha Štěpána (1939-47) a Žofie Sosnové. V domě pana Kašpara se uvádějí také lékařské ordinace: V listopadu 1923 se německý zubní lékař Dr.L.Tauber přestěhoval „od Bílého koníčka do přízemí domu paní Ant. Kašparové v Havlíčkově třídě“. R.1925 zahájila zubolékařskou praxi MUDr. Greta Tauberová "v bývalých ordinačních místnostech dra Lad. Taubera" (výslovně však uvádí, že nejsou příbuzní), pak Gustav Tannenbaum (Tauberová se r.1929 za něj provdala), 1.6.1933 předala ordinaci MUDr.Františku Žákovi. Z ulice Boskovicovy ulice byl vchod k fotografovi Jindřichu Sovovi a také k čalouníkovi Ondřeji Strommerovi.

            Po znárodnění textilní závody a výrobu oděvů převzalo družstvo Vkus, které při přestavbě uzavřelo tradiční rohový vchod do restaurace. Roku 1959 přešel znárodněním celý dům do majetku města. Výroba konfekce se udržela i po roce 1990, nově byla otevřena prodejna motopotřeb Jana Čápa.

            Dům tvoří blok zasahující zadním křídlem do Boskovicovy ulice. „8.3.1813 zde vypukl ve stáji domu řemenářského mistra Protze (na rohu Poštovní ulice, poblíž tam se nacházející studny) obrovský požár, při němž shořela velká část města odtud až k Olomoucké bráně.“ Studnu objevili archeologové při sondě před stavbou kanalizace r.2003.

 

 

            Na protějším rohu křižovatky s Havlíčkovou ulicí je dům s barokními klenutými sklepy, byl navržen k zapsání do Státního seznamu kulturních nemovitých památek. V písemných pramenech je poprvé zaznamenán r.1616, kdy patřil Hansi Ankeschi (Enkemu). V r.1619 jej od něj koupil za 358 hřiven kovář Nieckl Stieler. V r.1626 vlastnil dům Georg Hanach, pak se prameny odmlčují. Až r.1693 koupil dům za 1500 hřiven Daniel Rabel od Johanna Bürgla. Rabel r.1720 prodal dům Josefu Ziegerovi a od něj jej r.1739 koupil purkmistr Karl Scholtz. Dědicové jej prodali r.1776 Scholtzovu zeti Ignatzi Reinhardtovi, magistrátnímu radovi. R.1812 vydražil dům z jeho pozůstalosti Josef Gallasch (je uveden jako 16. na desce pravovárečníků) a po jeho smrti r.1822 přechází majetek na vdovu Theresii. V letech 1884-92 zde byla c.k. trafika. V r.1841 přechází dům na spoluvlastníky Schneiderovy, kteří jej hned prodávají za 4000 zl. Frantzi Petznerovi. Ten jej již r.1843 prodal Theresii Bureschové a r.1860 je zapsán na Thomase Buresche. R.1867 získává dům Barbara Gerlichová, provdaná Wolná a její manžel Wenzel. Ti dům vlastnili takřka do konce 19. století, v r.1895 už patřil Schönhöfferům.

           Richard Schönhöffer přišel do Litovle z Loštic, od 1.7.1892 převzal obchod Jana Galase a r.1900 již byl majitelem domu. Nabízel sklo, porcelán, galanterii, hračky, papír, textil aj. Zemřel v červnu 1916, ale firmu dále vedl Stanislav Dragoun a Ludmila Dragounová prodávala smíšené zboží. Od 19.září 1928 převzal obchod Stanislava Dragouna Norbert Barták. Od r.1938 získala Bartákovu prodejnu oděvů firma Rolný, prodejna oděvů zde zůstala nejen po znárodnění, ale i po roce 1990. V letech 1960 a 1989 provedl Stavební podnik Litovel větší opravy prodejny.

      V domovní frontě do Havlíčkovy ulice je pamětní deska, která připomíná událost z bojů za českou Litovel. Německý rváč Štokrt zde napadl a zavraždil nožem herce Ladislava Pintnera Lipovského, člena hostující divadelní společnosti.     

      V této části byl také vchod do holičství Ladislava Přibyla (1922-50), v holičské živnosti pokračuje po roce 1990 (ale o něco dále v ulici) Václav Hrabal. R.1928 se do 1. poschodí domu přestěhoval z Komenského ulice krejčí Vojtěch Rössner, jeho živnost vydržela do poválečných let.

 

      Dům č.706 byl postaven na základech staršího objektu v baroku (kamenná deska v patce pilíře s letopočtem 1797), ale r.1813 vyhořel a byl obnoven. Ve dvorním průčelí jsou klasicistní arkády a pod dvorním křídlem je rozsáhlý sklep, klasicistně zaklenutý na střední pilíř. Střední trakt byl několikrát přestavěn pro obchodní účely.

      V záznamech se dům poprvé objevuje r.1616, kdy jej Lukas Zwott koupil za 1600 hřiven od Andrease Kniese a dalších dědiců po pekaři Gregoru Engelmannovi a jeho ženě Marině. Hned v následujícím roce jej prodal za 1680 hřiven Gregoru Guhrovi. Další majitelé jsou známi až po třicetileté válce. R.1660 to byl Hans Pilatus a po něm 1688 Paul Pilatus. V této rodině byl dům až do počátku 18.století (Franz, Gottfried, Johann Pilatus). Po smrti Johanna koupil dům r.1727 za 1600 hřiven Johann Heinrich Alt a prodal jej r.1733 Mathiasi Linckovi. Linckova žena Barbara r.1739 prodává dům Gottfriedu Medlarzovi. Po něm jej zdědil syn Thadeas. Od něj dům r.1790 koupil mlynář z Březové Franz Schreier, aby jej vzápětí postoupil svému zeti Kašparu Güntherovi.

            Kolem r.1813 byl vlastníkem domu Kasius Günther (uveden jako 11. na desce pravovárečníků), domovní znak připomíná rozsáhlý požár 8.3.1813, který tehdy zachvátil celou ulici včetně Olomoucké brány. Roku 1813 se také slavilo 950. výročí příchodu věrozvěstů, proto jsou právě tito světci na reliéfu a nápis s chronogramem 1813 říká: "V jubilejním roce sv.Cyrila a Metoděje byl tento dům požárem zpustošen a pak vystavěn Janem Kassiem Güntrem". V rodině Güntrů zůstal dům do poloviny 19. století. Až r.1841 jej prodal Johann Günther Franzisce Heinzové a po její smrti přešel dům r.1853 na Caspara Heinze. R.1862 koupili dům manželé Ferdinand a Otilie Fialovi, r.1900 jej držela Antonie Škrachová. Roku 1891 zde měl obchod smíšeným zbožím Abraham Skopal.

            Knihař a papírník Leopold Kořinský měl nejprve obchod v Palackého 883, r.1907 pronajal místnost tady „v domě pana Sanetrníka“ a ten už tedy byl majitelem. R.1923 se Kořinský odtud odstěhoval, když koupil dům manželů Kráčmarových (č.709). V domě zůstal dále textilní obchod Sanetrníkův, mimo textilu nabízel i barvírnu a čistírnu. Ve dvoře měla r.1929 kloboučnictví Emilie Tylová. V domě bývala i trafika paní Filipové a po válce Aloise Zendulky.

            R.1939 přišel ze zabraného Uničova Jan Zabloudil, dům koupil, nechal jej nově upravit a otevřel prodejnu textilu. Tu r.1949 převzalo družstvo Budoucnost. Roku 1959 přešel dům do majetku Oděvního obchodu Olomouc. V sedmdesátých letech se sem rozšířila sousední prodejna elektro. Roku 1993 otevřel Jaroslav Hatoň cukrárnu a prodejnu textilu, pak restaurační zařízení Klub Omega.

 

 

      Dům č.707 je barokního původu, ve středním traktu zachován barokně klenutý prostorný průjezd, ale ve 20. st. postupně zrušeny některé historické konstrukce. Prvním známým majitelem pravovárečného domu je řezník Hans Pilatus, doložený r.1588. Dům zdědila vdova Margreta, která jej r.1614 prodala za 2000 zl. svému synu Hansi Pilatovi ml.

      Po delší odmlce je záznam až z r.1688, kdy dům koupil Augustin Zehmark od svého tchána Nicolause Schwartze za 2400 hřiven. Zehmark jej prodal r.1691 Zachariasi Hackewalderovi. Vdova Anna Marie jej r.1732 prodala zeti, pekaři Antonu Sommerovi. Jeho vdova Veronika se znovu provdala a dům připsala r.1737 muži Johannu Martinu Wyrazilovi. Od něj koupil r.1745 dům řezník Anton Weigl a prodal jej r.1750 pekaři Ferdinandu Kőnigovi. Po jeho předčasné smrti zdědil dům r.1751 jeho otec stejného jména a po roce jej prodal pekaři Franzi Grusovi. Vdova po Grusovi se znovu provdala a r.1762 dům přepsala na svého muže, pekaře Johanna Lobala (či Loupala). Ten prodal vyženěný dům r.1777 Franzi Reisslovi, r.1796 dům vlastnil jeho syn, stolařský mistr Franz Reissl ml. Po jeho smrti vdova Theresie prodala dům ševcovskému mistru Johannu Schottovi, který je uveden jako 7. na desce pravovárečníků.

      V rodině Schottů pak dům zůstal, r.1848 přešel majetek na syna Karla Schotta, r.1858 na Josefu Schottovou. Ta téhož roku na základě manželské smlouvy přijala spoluvlastníka Franze Hübla. Ten po smrti své ženy prodal dům r.1878 manželům Ignazi a Anně Maulerovým. Dům patřící českému vlastenci Maulerovi se stal střediskem české společnosti, podle kroniky se v patře hrávalo i české ochotnické divadlo, kupec Mauler byl předsedou prvního obchodního grémia.

      Po Maulerově smrti 8.6.1891 převzal 15.10.1892 koloniální obchod od paní Maulerové F. Vyhnálek, ale již za rok byl obchod nabízen v dražbě. Obchod otevřel Tomáš Rohleder, ale 1.6.1901 se odtud stěhuje do domu paní Hüblové (1.máje 787). Podle inzerátu otevřel obchod od 15.1.1903 František Šrot, mimo koloniálního zboží měl i železářství. František Šrot zemřel 23.3.1945 a potom měl obchod v nájmu Antonín Geprt, který měl předtím pronajat obchod v Palackého 882, Tomáš Geprt měl vlastní obchod v Masarykově 769.

      Od 1.7. 1949 převzalo obchod družstvo Budoucnost, později zřízena prodejna partiového textilu Jednoty, kolem r.1968 prodejna Elektry.a pak opět partiová prodejna Domácích potřeb. Po roce 1990 dům získala v restituci paní Dagmar Zaoralová.V roce 1993 otevřel pan Karel Drábek (firma DaM) prodejnu elektropotřeb. V r.1998 dům prošel celkovou rekonstrukcí a v říjnu 2000 byla místo elektropotřeb otevřena prodejna textilu a obuvi pana Nguyen Xuan Oanh.

 

      Ve středověku zde stály dva samostatné domy, ale již v renesanci byly spojeny v jeden celek. Prvním známým majitelem pravovárečného domu č.708 byl v r.1567 Georg Rabl, v r.1588 vlastnil dům Lorenz Flederwisch, který jej prodal za 1900 hřiven Hansi Klapperovi. V r.1614 byl majitelem lichtenštejnský úředník, písař Melchor Kozelský. Po jeho smrti koupil dům v roce 1628 Zacharias Hofmann.

            Další záznamy jsou až po třicetileté válce, kdy došlo k rozsáhlé opravě. R.1655 vlastnil dům bednářský mistr Hans Weitosch ze slezského Velkého Hlohova. Po něm zdědil dům Christian Weitosch, r.1689 Rosina Weitoschová, provdaná za Bartoloměje Hausottera. Ta dům prodala r.1706 svému zeti Danielu Bőssovi, od jeho dědiců jej koupil r.1739 Anton Bőss a ten jej r.1763 postoupil svému synovi, řeznickému mistru Johannu Bőssovi. R.1772 dům koupil za 1800 zl. Ferdinand Wintr a za 4 roky jej prodal Karlu Sommerovi.

            R.1788 koupil dům za 2950 zl. Joseph Popp (uveden jako 4. na desce pravovárečníků v letech 1795 i 1814), r.1822 jej dal zapsat ve prospěch svého syna, mydláře Franze Poppa. Ve druhé půli 19. století dům patřil mydláři a dlouholetému (1862 - 1891) starostovi Františku Poppovi. 19.6.1892 mu byla na domě odhalena pamětní deska, po r.1945 odstraněná.

            Od mydláře Poppa koupil dům Karel Vaněk, nechal jej přestavět architektem Č. Chrudimským a vyzdobit sgrafity litovelským malířem Fr. Doubravou. 1.6.1923 sem přestěhoval textilní obchod ze sousedního domu č.709. Od r. 1925 zde zřídil mlékárnu se známou výrobou olomouckých tvarůžků, ta byla r.1950 po znárodnění zrušena. Po zavření mlékárny zde krátce byla cukrárna Zory pod vedením pana Zlámala, potom prodejna textilu a galanterie. Po roce 1990 se dům v restituci vrátil Vaňkovým dědicům. V nájmu si zde otevřel prodejnu Fr. Huličný, při adaptaci přízemí v r.1993 byl objeven kamenný gotický portálek. Po uzavření prodejen r.2002 zůstal dům prázdný a dále chátral. Až v roce 2007 dům opět ožil. Nejprve zde vietnamský obchodník Trang Luong Nguyen otevřel prodejnu textilu, ale vzápětí se změnila na bar Havana s hernou.

 

 

      Poslední dům před Olomouckou branou (při prvním číslování domů) má barokní původ, roku 1891 prodělal rozsáhlou přestavbu stavitelem V. Cerhou. Na dvorní trakt navazuje rozsáhlá provozní budova, postavená r.1910, kdy došlo i k úpravám interiéru.

      Prvním známým majitelem byl r.1567 litovelský stolař Mikuláš Steinhauser. R.1587 dům od něj koupil provazník Adam Hofmann. R.1590 dům za 1600 hřiven koupil pekař Hans Fischer a vzápětí jej prodal ševci Mertenu Tymelovi.

      Ve druhém desetiletí 17. st. dům vlastnil Wentzel Peiper, který jej r.1618 prodal Melchioru Ostovi. Vdova Ostová jej po r.1623 prodala Paulu Willerthovi, od něj dům kupuje r.1634 knížecí myslivec Hans Stegmann. V r.1653 dům vlastnil zámečník Bartl Brauner a r.1693 zámečník Wentzl Umbkehr, který jej vyženil se ženou Juditou. R.1722 byl dům připsán jeho zeti Hansi Heinrichu Schneiderovi. Po smrti vdovy Rosiny přechází dům r.1757 na zámečníka Antona Schneidera, ten jej však již za rok prodává soukeníkovi Ignatzi Nietschmannovi.

      V roce 1768 se stává majitelem soukeník Johann Schwartz, který se oženil s jednou z dědiček. Ten držel dům 18 let až r.1786 byl prodán v dražbě pro ševcovského mistra Karla Schlőgla. R.1803 pak dům prodal tkalci Antonu Gürtlerovi, který je uveden jako 1. na desce pravovárečníků. V r. 1808 došlo snad pro stavební úpravy k přecenění domu na 4769 zl. R.1834 vdova dům prodala pekaři Antonu Drexlerovi. Jeho vdova, znovu provdaná Loupalová, dům vlastnila ještě v 80. letech 19. st. R.1895 byl majitelem hostinský Franz Zerha. V letech 1897-1903 byli manželé Smyčkovi majiteli obou sousedních domů č.204 a č.102 (Sedlák). Tehdy však zde stále ještě byl Zerhův hostinec.

      R.1894 inzeruje Florian Přidal, že převzal obchod zbožím smíšeným i vinárnu p. Frant. Zerhy. 7.10.1894 převzal živnost hodinář a zlatník František Nárožný po Janu Klavíkovi, r.1907 se odstěhoval do č.628. Tehdy už byl majitelem domu Josef Dušek, účetní Rolnické záložny, zemřel 24.1.1906. Od r.1897 inzeruje Karel Vaněk (otec) obchod střižným zbožím a vinárnu v Olomoucké ulici (předtím byl na náměstí 794). Po jeho smrti r.1898 vedla obchod i hostinec manželka Eleonora Vaňková, r.1906 dostala povolení na výprodej pro rušení živnosti. Tu převzal Karel Vaněk syn, který se roku 1906 oženil a inzeroval "nově zřízený závod". 1.6.1923 se Vaněk stěhuje do vlastního domu v sousedství.

      Roku 1923 dům koupil od manželů Kráčmarových knihař a papírník Leopold Kořínský a přenesl sem svoji živnost ze Sanetrnikova domu č.706. Koncem třicátých let už vedl papírnictví zeť Kaderka (Kořinský zemřel 5.2.1941), roku 1949 je převzal n.p Narpa. Od r.1992 je zde papírnictví s prodejem skla a porcelánu paní Emilie Vašíčkové, která je též majitelkou domu.

 

 

      Vrátíme se nyní na východní stranu ulice 1.máje, ke křižovatce s ulicí Havlíčkovou. Jednopatrový rohový dům je spojený se sousedním domem č.629. Pod renesanční síní levého traktu je zaklenutý sklep. Dům je navržen do Státního seznamu nemovitých kulturních památek.

      Dům je písemně poprvé připomenut r.1622, kdy jej vlastnil Albrecht Tieluschke (Tyluška), lesní pojezdný na lichtenštejnském panství Lanškroun. Pak se objevuje záznam až r.1693, tehdy dům vyženil s vdovou Annou Rosalií Rosinou litovelský purkmistr Ulrich Scheiber. Od jeho dědice Benedikta Scheibera, knihvazače v Brně, dům koupil r.1722 Joseph Com (Komm). Majetek přešel na vdovu Justinu, která se znovu provdala za Antona Pilata a r.1732 na něj dům převedla.

            Po Pilatově vdově Emerentianě zdědila r.1789 dům dcera Franziska, provdaná Salomonova. Z její pozůstalosti vydražil domy 7 a 8 za 2700 zl. Franz Winkler. Je uveden jako 39. na desce pravovárečníků v letech 1795 i 1814. Po něm zdědila oba domy r.1830 dcera Katharina, provdaná za Georga Gallasche. Majetek přešel r.1847 na syna Wilhelma Gallasche. Ten ale ještě téhož roku prodal i s dluhy manželům Prhalovým. Ti jej snad i proto již r.1850 prodali za 6440 zl. Ludmile Ptaczkové, rozené Trawniczkové. Ta potom spolu s Marií Poppovou vlastnily dům do osmdesátých let, roku 1895 už patřil německé spořitelně a záložně (Spar- und Vorschussverein), založené v Litovli r.1889.

            V nájmu zde byl střižní obchod Aloisie Langerové (1899) a trafika Tekly Hermanové (po roce 1922 Marie Philipové), pasířství Josefa Hőniga. Hodinář Nárožný přesídlil r.1907 "naproti závodu p. Schönhöffra, Wilsonova 7 vedle trafiky" z domu č.709, r.1924 se z Litovle odstěhoval.

            Na počátku 20. století zde byl hostinec Jindřicha Fritschera, když pak německá spořitelna zbankrotovala, tři bratři Fritscherovi domy r.1931 odkoupili a Ferdinand Fritscher otevřel obchod textilem. Automechanik Štěpán Fritscher měl živnost ve frontě Havlíčkovy ulice, po r.1945 zde byl Jaroslav Hladiš.

            Po likvidaci soukromých živností zde byla kancelář SČSP, potom až do devadesátých let prodejna Klenoty, tu po privatizaci převzala firma BENA, roku 2004 otevřela zlatnictví Petra Všetýčková. Ve vedlejší prodejně se střídají nájemci drogerie.

 

 

      První informace o pravovárečném domě jsou z r.1622, kdy jej vlastnila Susanne, vdova po Hansi Flederwischovi. V r.1686 dům vlastnil Paul Petersknecht, který jej r.1694 prodal za 1400 hřiven svému zeti Georgu Antonu Jantschakovi z Petřvaldu. Po jeho smrti sňatkem s vdovou získal dům litovelský měšťan Frantz Zillich. Od jeho dědiců jej r.1747 koupil malířský mistr Jacob Herrmann.           V r.1757 je dům zapsán ve vlastnictví mlynářského mistra Adama Darzilecka (Dařílka), který jej vyženil s Herrmannovou vdovou Johannou. Adam Dařílek prodal dům r.1760 za 1900 zl. soukeníkovi Josephu Sieglovi a r.1771 jej zdědila vdova Anna Marie. Ta se znovu provdala za Josepha Mitterera. Dům s pozemky v ceně 2175 zl. vyženil r.1779 s Mittererovou dcerou Rosou kupec Ignatz Heintz.

      Heintz prodal dům r.1789 řeznickému mistru Karlu Sommerovi a ten pak r.1805 provazníkovi Franzi Bambergerovi. Ten krátce nato zemřel a dům přešel na vdovu Elisabeth, provdanou Hetzerovou, která převedla vlastnictví na manžela, provazníka a "pokladníka pivního urbáře" Josepha Hetzera. Ten je zapsán na desce pravovárečníků pod č.42. Po Hetzerově smrti byl dům r.1837 připsán vdově Elisabeth a ta jej krátce nato prodala spolu s loukou na Olomouckém předměstí a polem v Nasobůrkách za 3600 zl. hokynáři Franzi Prhalovi a jeho ženě Anně. Prchalovi prodali dům 11.10.1844 manželům Macháčkovým a ti pak r.1858 manželům Františku a Marianně Hulecznym. Kolem r.1855 byl dům majetkem Ferdinanda a Marie Mazánkových. Ti zde zřídili známé řeznictví a hostinec. Marie Mazánková (Gürtlerová) měla i obchod moukou, když r.1895 zemřela, tento obchod převzal syn Emil Gürtler.

      R.1904 krátce převzal řeznictví Karel Frühwirt, ale od roku 1925 vedl řeznictví i hostinec další člen Mazánkovy rodiny Karel. V roce 1947 se rozhodli na místě historického domu postavit jednopatrovou novostavbu podle projektu arch. J.Kučery, na pokyn města ale posunutou z původní uliční fronty zpět. Vzápětí jim byl dosud nezaplacený dům znárodněn, posunutí objektu zpět se podepsalo na statickém narušení sousedních pravovárečných domů.

      Na místě řeznictví vznikla prodejna skla a porcelánu n.p. Domácí potřeby, v r.1975 bylo přízemí adaptováno. V r.1993 byla otevřena drogerie, pak herna a bar Černá růže, od r.1998 zde pronajímaly místnosti další firmy, realitní a cestovní kanceláře. Roku 2001 dům koupil v dražbě vietnamský obchodník z Vyškova Hai Nguyen Phu a otevřel prodejnu textil a obuvi.

  

 

   Sousední dům, dnes velmi sešlý, míval pěknou barokní fasádu, býval zde znak s preclíkem a letopočtem 1702. Letopočet 1710 pod římsou v pořadí andílků značí rok, kdy byl dům přestavěn pekařem Ferdinandem Grussem, ten byl r.1716 také purkmistrem (Pinkava, Ulrich). Kolem roku 1764 zde byl sklad tabáku (abalda), skladníkem byl francouzský emigrant Anton Schouppé, ještě r.1805 platil za sklad kauci 1500 zl. R.1810 koupil monopol Ernst Schmidt, zemřel r.1848. Tabáční a solní monopol po něm získal F.Hübl (Pinkava).

            Roku 1779 zde bydlel kupec I.A.Heinz, syn bývalého primátora Jana Jiřího Heinze. V letech 1795 i 1814 je jako 46. na desce pravovárečníků uveden majitel Joseph Bier. Roku 1895 patřil dům pekaři Karlu Macháčkovi, Anna Macháčková zde prodávala potraviny. Macháčkův dům koupil roku 1908 v dražbě Tomáš Rohleder, měl dosud svůj koloniální obchod a železářství v protějším Maulerově domě. Koloniální obchod a železářství po smrti otce r.1939 vedl jeho syn. Ten zemřel v koncentračním táboře, vdova Anna obchod pronajala r.1946 Vlastimilu Hrubému. Po zrušení obchodu zde byla nejprve prodejna hraček, v r.1953 pak sklad Elektry a po r.1975 bazarová prodejna Domácích potřeb.

              Po r.1992 koupili dům manželé Šmakalovi a otevřeli zde květinářství ANNA a vedle po roční etapě racionální výživy vznikla prodejna textilu, kterou po firmě Sergio převzali Šmakalovi, ale po roce pronajímali jiným živnostníkům. V r.2004 zavřeli i květinářství a roku 2005 dům prodali panu Podhorovi.

 

 

      Dům č.625 vznikl na místě starší renesanční zástavby v baroku. První známou majitelkou je Alena Becková, pak Bartl Seydl, po jeho smrti dům koupil Paul Tischler za 1200 hřiven. Po absenci dalších záznamů až v r.1629 prodal dům městský písař a radní Tobias Richter za 1400 hřiven Adamu Leonhardtovi. V r.1636 dům koupila Uršula, vdova po opavském měšťanu Bartoloměji Schrambovi. Dalšími majiteli byli r.1686 Johann Fleischer, pak jeho zeť Benedikt Kőttner, od něj dům koupila r.1703 Rosina Fleischerová, ta vzápětí umírá a dědicem je opět Kőttner. V r.1709 koupil dům za 1400 hřiven Han Georg Gürtler a v r.1723 je majitelkou vdova Anna Barbara, ta jej prodala r.1733 radnímu Mathesu Kiesslichovi. Po jeho smrti dům prodala vdova r.1745 soukeníku Josefu Gürtlerovi. Vdova Barbara se po jeho smrti znovu provdala za soukeníka Josepha Albrechta a na něj r.1753 převedla dům.

      Albrecht r.1755 dům za 1400 zl. prodal soukeníkovi Josephu Sieglovi a ten r.1760 postřihačskému mistru Martinu Lőbovi. R.1767 dům za 1925 zl. koupil Joseph Schul a ten jej r.1782 postoupil synovi stejného jména. R.1822 dům koupil soukeník Johann Trawniczek, který je také uveden jako 50. na desce pravovárečníků. R.1829 přešlo vlastnictví na manželku Barbaru.

      V 19. století zde provozoval živnost kupec Heinz, v 80. letech 19.st. dům vlastnili manželé Franz a Juliana Bendovi, pak Alois a Amálie Chrudinovi. Od r.1881 zde kloboučník Alois Chrudina, rodem z Červenky, otevřel živnost. Zemřel 17.5.1941. V roce 1887 byl dům rozšířen dvorní zástavbou. Od r.1887 zde byla švadlena Emilie Richtrová, ale roku 1902 měla i hostinskou koncesi. Živnost švadleny převzala r.1906 Anna Nedbalová a od r.1919 modistka Božena Domesová. R.1904 píše Smyčka v Lit. novinách, že majitelem domu č.4 byl hodinář Bouda (ale asi zde jen měl živnost).

      V roce 1912 byly zrušeny historické konstrukce v pravém traktu, aby ustoupily obchodním prostorám. Od 20.5.1919 vedl kloboučnictví do 1.11.1950 Alois Chrudina ml., r.1904 Málča Chrudinová (jeho sestra) inzeruje prodej a opravy dámských klobouků.

            Po likvidaci živností zde měly Komunální služby květinářství a pohřební službu. V r.1958 si statické narušení vyžádalo stažení objektu ocelovými táhly. Roku 1960 vykoupil dům od Vlastimila Chrudiny (syna A. Chrudiny) komunální podnik. Roku 1988 koupil dům St. Pekař a zřídil zde prodejnu průmyslového zboží, od r.1994 je zde bar a herna. St. Pekař přestavěl dvorní trakt pro svůj byt, přední památkově chráněná část byla provizorně opravena r.2000.

 

 

            Nejstarší zmínka o domě na někdejším nároží Olomoucké a Švédské ulice (dnes č.819 ve Švédské) je z r.1588, kdy jej koupil i s pozemky měšťan Han Presch od Georga Suspera za 1350 zl.r. Další majitel je až r.1636 Daniel Richter. R.1686 koupila od dědiců po Eliasi Mohlerovi dům vdova Magdalena Mohlerová, která se provdala za knížecího rychtáře Jakoba Stieffa. Ten jej po roce přenechal synovi Frantzi Stieffovi. F.Stieff prodal dům r.1691 Wentzlu Fabiankovi a od něj jej r.1695 koupil Jacob Frimel. Vdova Rosina Frimlová r.1700 prodala dům za 1800 hřiven Hansi Müllerovi.

            Po jeho smrti vykoupil dům od sourozenců syn Anfreas Müller, ale již r.1749 jej prodal soukeníku Frantzi Klotzmannovi, 1749 byl dům zapsán na jeho dědice. Ti jej r.1765 prodali Karlu Nehybovi a ten jej po roce prodal za 2000 zl. Georgu Heinrichovi. V soupise pravovárečných domů je uveden jeho syn Franz Heinrich. Na počátku 19. st. byl dům v majetku vdovy Therersie Heinrichové, r.1811 byl zapsán ve prospěch uničovského měšťana Christopha Bittnera, ten jej však ihned prodal za 10000 zl. tkalcovskému mistrovi Thomasi Bürglovi a r.1834 jej zdědil syn Johann Bürgl (či Birgl). Je uveden jako 54. na desce pravovárečníků.

            R.1844 dům koupil Anton Arnold, v osmdesátých letech jej vlastnili manželé Zohnerovi, roku 1883 měl Sokol spolkovou místnost „v  Serbouskově hostinci“, hostinským byl tudíž Alois Serbousek. R.1895 hostinec koupili manželé Josef a Františka Špičkovi, Špička přišel do Litovle v 19.st. z Loštic. Oblíbený hostinec byl znám jako "Tunel". Hostinský Špička nechal tehdy velkým nákladem postavit ve dvoře hostince taneční sál pro české spolky, ale kolaudační komise stejně zábavy zakázala, neboť prý nebyly dost bezpečné východy. Po r.1900 dům koupili Jiří a Marie Smitalovi. Řezník Jiří Smital vedl hostinec do r.1904, pak jej přebral Leopold Neoral, v seznamu živnostníků je ještě roku 1928. V letech 1919-1920 prošel dům větší přestavbou.

             V roce 1932 zde byl řezník Alois Navrátil, r.1937 žádá hostinskou koncesi po smrti Jiřího Smitala Alois Smital pro Václava Solaře, ten vedl hostinec až do zrušení živností. Od války zde paní Věra Špičková (Poulíčková) prodávala zeleninu (ale vchod ze Švédské uličky). Od půlky padesátých let v domě nebyla žádná živnost, v r.1996 byl prolomen průchod do sousedního domu č.625 v souvislosti s provozem baru.

 

            Švédskou uličkou a Olomouckou branou končilo hrazené město a tím i uzavřený počet pravovárečných domů.

 

 

Artykule Jana Šembery Černohorského, opis dr.K.Obšil.

Bezděčka Josef: Dějiny města Litovle od počátku až do února 1948, strojopis.

Hluchý František: Vzpomínky na Litovel (1938), rukopis.

Hrodek Adolf: Pravovárečné domy, rukopis.

Kauerová Vlasta, Koudela Miroslav: Památky staré Litovle (1998).

Kauerová Vlasta: Památky staré Litovle II, strojopis (2001).

Kronika města Litovle, díly I. -XI., 1923-2004.

Kux Johann dr.: Geschichte der Stadt Littau von den ältesten Zeiten bis zum Jahre 1848, překlad dr.K.Obšil z r.1956.

Litovelské noviny, Selská stráž,   Litovelský kraj, Litovelsko (ročníky 1891-1947).

Pinkava Viktor: Obchod v Litovli (Památník Obchodního grémia 1938)

Sedlák Karel: Historie Litovle, rukopis, (1956)

Smyčka Jan dr.: Pamětní kniha 1899-1922, rukopis

Šedesát let městské spořitelny v Litovli.

Šik Lubomír: Litovelské pamětí (1994)

                   Litovel ve 20.století (strojopis)

Ulrich Donat: Dějiny města Litovle (1873), rukopis, překlad dr. K. Obšil.

Ulrich Robert: Vlastivěda (1934)

Zápisy Městské rady a Městského zastupitelstva 1945-1975 (Státní okresní archiv Olomouc)